Pohled do Tvojí tmy

Včera jsem usnul v pohledu do Tvých očí,

tak sladce bezstarostně,

tak bezpečně,

byla už tma,

tak jsem se tam propad,

do Tvých očí,

v Tobě spím.

Byla už tma,

tak nevím co tu všechno máš,

velké sny malých holek,

dlouhé vlasy, létající koně, zámky, draky a prince,

mámu a tátu, malé sny velkých holek,

možná delší vlasy, možná trochu prince,

šťastný život, život s ním,

duše jako zrcadlo.

Nevím co v očích máš,

ale moc se těším až to poznám,

teď sním o čem mluvíš

a zkouším to aranžovat do Tvé duše.

Asi mi to moc nejde, ale snažím se

a těším, ráno na Tvůj chápavý úsměv,

až mi ukážeš kam to patří,

zrcadlo v duši,

všechno bude krásné,

to vím.

Doufám, že v Tvém pohledu,

ráno vyjde slunce.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček

Báseň pro ptáky

Jsem blázen, chci učit ptáky létat,

dnes se mi zdá, že chápu včera,

sedím v olověné lodi a snažím

se pádlovat po souši.

Ty víš, že si můžeš kdykoli přisednout,

protože se plácám na místě,

ryba bez vody brzy lekne

a Ty vyhodíš mrtvolku dřív

než Tě její zápach začne obtěžovat.

Spolknul jsem sladkou návnadu

a teď mě tlačí v žaludku

atrapa, byla jen pocukrovaná,

štěstím bez sebe jsem ji olízal,

nešťastnou a nemocnou líbal,

hleděl na reklamní šot.

Přestal jsem existovat,

myslím ve dvou, trpím nůž

na svých žebrech, vládne mi malá,

roztomilá holčička v růžových šatečkách,

už mi vyrvala obě oči

a teď bičem ukrajuje kousky mozku.

Až svou hračku roztrhá, pak ji odhodí,

ona neumí šít, ona neumí žít.

Včera jsem naučil ptáky létat …

autor: mars69
editor: Martin Cvrček

Kamínky

Kamínek,

kamínek vedle kamínku,

mozaika z kamínků,

chlapeček z mozaiky,

mozaika v tělíčku.

Dva kamínky,

nápadně podobné,

podobně nápadné,

chybějí v mozaice,

uprostřed tělíčka,

chlapečku v srdíčku,

v srdíčku chlapečka.

Dvě malé bolesti,

proklely mozaiku,

zabily chlapečka,

chybějí v srdíčku.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček

Dlaně pro Tebe

Zahrada života, zahrada pohádek,

a malá holčička, nemocná ze světa,

nastydlá chladem lidských srdcí,

unavená stavbou cizích snů.

Teď má chvíli času,

tak stoupla si za strom

a prohlíží největší poklady

co jdou s ní životem.

Na prstech trochu chladí

naivní prstýnky,

ale jen chvilinku,

probírá vzpomínky.

Cinkavá rolnička

koulí se po dlani

jak slzy v rolničce

co cinkat přestaly.

Prohlíží slovíčka

říkaná potichu,

poslouchá srdíčka

poslouchá … bez dechu.

Sebrala holčička

všechny své poklady,

schovala do dlaní,

vyšla do zahrady.

Až najde ten pohled,

co do očí zasvítí,

položí ruku svou s poklady

do jeho dlaní.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček

Kopretina

Kopretina vzpomínek,

na každém lístečku pár slov,

pár okamžiků, jak pilíře věčnosti,

na květu rostlinky drží svět.

Lehce se dotýkáš květiny na stonku,

všechny životy mezi dvěma prsty,

na dlani polibek rtů vysněných,

co přijmout více než život.

Lístečky okvětní, malinko schoulené,

nejsou tak bělostné.

Slova vpíjí se do květu,

vrůstají do těla,

barví květ vzpomínek,

vrůstají do duše.

Kopretina otázek,

hledáš odpovědi,

s každým lístečkem,

vytrhneš slovo, člověka.

Až najdeš lísteček,

co kořeny má hluboko,

srdcem prorůstá,

až najdeš, ucítíš …

Přežiješ své otázky?

autor: mars69
editor: Martin Cvrček

První noc

Dneska v noci musela příroda s někým dovádět.

Ráno ji prozradil opar, měla ho mezi lesy.

Když jsem do ní vstupoval, byla celá rozespalá.

Ani se nedivím, v miskách údolí byly ještě zbytky likéru mlhy

a měsíc nechala svítit skoro v úplňku. Ale už byla chladná,

jen lehce přikrytá ještě vlhkým závojem.

Trochu mi Tě připomínala, asi podle očí …

Když jsi odešla, tak jsem myslel, že se mi to jenom zdálo.

Bylo to moc krásný než aby to byla pravda.

Byla jsi moc krásná než aby jsi byla skutečná.

Bez Tebe tam nezůstal jediný pevný bod.

Dlouhé večerní paprsky Ti hladily ramena,

pomalu spoutávaly Tebe nespoutanou.

Stojím před těžkými vraty Tvé duše

a nechce se mi odejít.

Přes chladný kov těch dveří

cítím dvě malé dlaně hřející,

děvčátko drží závoru a možná se i směje.

Vyzrálo na velký svět a za dveřmi ukrývá útržky pohádek.

… tak tedy počkám s dlaněmi na dveřích.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček

Bolest

Dusno a bolest, velké a velká,

ani jeden neustoupí Slunci, které chce hřát.

Čekám až přijde bouřka z horka,

čekám v dusnu s bolestí,

až obloha přijme barvu mé duše

a v záblescích naděje hromy zarachotí.

Pak kapky jak krůpěje touhy

na Tvojí kůži v první náš den zavoní.

Jak chladí ten déšť,

a hladí tělo a srdce ještě v křeči.

V ten déšť věřím,

stejně jako věřil jsem poprvé,

kdy kapky jsem Ti vtíral do rukou,

do paží, do tváře, do rtů.

Tehdy déšť mi tě zdobil,

tentokrát zas mi Tě vrací

ze vzpomínek, z bolesti stvořenou.

V bolesti bolest se ztrácí,

tak jako štěstí v dny radostné,

v to věřím,

v to musím věřit.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček

Jako pes

Stále Tě hledám,

už zase Tě nemám,

ve mně je pes

a ten žere mi maso.

Kam jsi se ztratila,

chci se Tě dotýkat,

zabít toho psa

co trhá mě na kusy.

Jako on slídím

a hledám Tvůj pach,

asi Tě pokoušu,

až se objevíš,

ale jen malounko,

kdepak jsi,

holčičko.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček

Hvězdy a sníh

Hvězdy a sníh,

odlesk Tvých očí

s ránem se vrací,

aby krystalky ledu odražený

mě oslepil.

Pak zase lidé a hlasy

a kusy lásky na závěji,

ticho bych měnil snad

jen za Tvůj hlas, holčičko.

Jsi tady se mnou,

v těch krystalech ledu opuštěná

na svahu nadějí,

utečeš mi mezi prsty,

když Tě vezmu do dlaní

a tak Tě nosím na botách.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček