Včelka a dikobraz

Poslala včelka zrána
pro velkého dikobraza.
Že věděla co se slýchá
pan dikobraz taky píchá.

Když to uslyšel pan velký
slétly se k němu včelky.
Dikobraz jehlici vylomil
na dvě napůl rozdělil.

Nedotýkat nahoře hrotu
nebo Vás dostane k jistému bodu.
Slíbily včelky radu jeho
i když jim to hezky znělo.

Přes jeho radu varovnou
prošli si pak nahotou.
Neměli se dotýkat
museli to spolykat.

Život

Život je jako posádka papíru
chvíli zalepuješ když uvidíš díru.
Která se vytvořila na šachovnici
při lidských hrách ve velké tlačenici.

Když dvě barvy si spolu hrají
a lidské mozky se v duchu ptají.
Proč jsou lidé černá bílá
jedna věc to způsobila.

Když v tom se láska ozvala
a svá slova mumlala.
Ale mozek zase tajil
své centra taky hájil.

Sváděli boj jak se patří
jejich barvy obě září.
Nikdo z nich však nevyhrál
tak to mozek rozdýchal.

Pochopil že dvě a více
má své dobré taky mince.
Že do světa oba patří
jako kdyby byli bratři.

Myška

Byla malá myšička
byla ještě maličká.
Měla svůj domeček
byl to lesní stromeček.

Ona ráda kousala
jak vyvoraná koukala.
Že zničila tolik věcí
s povahou svou zvířecí.

Měla myší přátele
skákali jí do postele.
Ona s každým šla
lákala je do sna,

Byla jak králíček
co kouše rohlíček.
Skáče jako žába
Měla to ráda.

Lesíček

U stájíčka u lesíčka
dva koníčci skákali.
Opilé byli láskou zřídka
nevěděli že nebyli ve stáji.

Pobavilo to celý les
měli z toho televizi.
Lesní kino ještě dnes
dělali si z toho vizi.

Koukali tak na koníčci
jak na sobě skákali.
Byli rychlé jak králíčci
na pláštěnku nedbalí.

Lesíček plný zvířátek milých
hleděli na koníčci
Jak skákali jako láskou podnapilých
pak se k nim taky přidali.

Skákal hopsal celý les
a lesní bůh se zlobil.
Že zašpinili pověst
a tak je pobil.

Vytvořil nová zvířátka
které  chytré byli
které už uměli zavírat vrátka
když u toho vyli.

Vlkodlak

(trochu přebraná slova z polednice)

Měsíček svítí na cestu
já přišel pro svou nevěstu.
Ve dne mé oči tlačí sen
půjdeme spolu než přijde den.

Musím tě za svou brzy míti
svobodu tak polapiti.
Než zakokrhaj kohouti
mé lidi musí tebe všimnouti.

Pojď má panenko a na mě hleď
a pojď se mnou hezky vpřed.
Na moje místo věčné
budeme spolu konečně.

Doufám že nemáš ze mě strach
já nejsem ten vrah.
Jsem jen noční pták
všechno uděláme jak říkám tak.

Proč bych se bála ty se mnou
a ten nahoře nade mnou.
Já jsem jen trochu nervozní
říkáš slova emoční.

Nech emoce teď býti
musíme se políbiti.
Tvoje tělo dostává mě
tam kde smrtka ještě chrápe.

Nech si tvůj polibek
nejsi můj medvídek.
Nech si tvou kostru
a hledej si znovu.

Při tvém rychlém lovu
při měsíčním novu.
Vlkodlakem býti
a na měsíc výti.

Tady máš barvičku
milou paničku.
Hezky stříbrnou
za tvou povahu nevrlou.

Opičky na stromě

Seděli opice na stromě
koukali tak po sobě.
Koukali jak kdo skáká
je tahle hra taky láká.

Chtěli to opičky taky zkusit
že na ně lidi koukali museli to zrušit.
Seděli opice na stromě
koukali jen po sobě.

Nudili se a tak jedli
z jídla byli jak nametený.
A tak raději pili
konečně byli ticho chvíli.

Když už to zkusili
vyháněli bacily.
Z jejich těl opičích
povídali si o dojičích.

Že jeden chytil ruku velkou
potřeboval včelku střelkou.
Druhý nacpal netopýra
tam kde byla černá díra.

Netopýři

Čekal malý netopýrek
na svou noční dobu.
Že bude mít večírek
zabije tak zlobu.

Čekal čekal dál
když se houf netopýrů
objevil už tam nebyl sám.
Měl tam davy buzerantů.

Čekali tak společně
na večerní dobu
čekali však zbytečně
byli skoro v hrobu.

Noci se už nedočkali
večírek měl spád.
Jen kosti z nich pozůstaly
měl ses držet rad.

Medvídek (s *)

Medvídek plyšový
je prostě takový.
Spadla z něho hoblinka
je jenom malinká.

Jenom to místečko
se nikoho netýká na místech šestero.
A  tak měl chudáček náladu mizernou
dokonce vystřelil z gauče péro.

Kdyby jen opravit se mu to chtělo
jen něco v halhotkách něco se mělo.
Nebyl on profesor ani Galilelo
při práci bylo mu tak vedro.

Medvídek plyšový
je prostě takový.
Spadla z něho hoblinka
je jenom malinká.

Pohádka náročná

Byla jedna pohádka
nebyla dlouhá ani krátká.
Byla trochu poučná
pro někoho náročná.

Vyprávěla příběh lidí
kteří jenom sebe vidí.
Na ostatní nemyslí
vymýšleli nesmysly.

Nevěřili nikomu
dělali jen pohromu.
Věřili jen ve lži zlé
a v to co druhý řve.


O to těmto lidem jde
říkat jím jen „já jsem zde“
„Jen já jsem král“
„jsem se změnil když jsi spal.“

„Já jsem ta královna“
„plná zla a olova.“
„Vy jste ti podané“
„hajzlíci špinavé.“

„Vy jste ti dole“
„ve špatné škole.“
„Neučila Vás“
„jen mučila nás.“

…….
Něco se však náhle stalo
a nebylo toho málo.
Když se náhle změnili
v nové lidi se zrodili.

A proto končí pohádka
nebyla dlouhá ani krátká.
Byla jen poučná
pro někoho náročná.