směr

Konec světa
konec naděje,
žíznivý prorok v poušti
ozval se,
očistec duše na sever
na jih naděje
východ srdce je
západ-ticho na cestě…

autor: datlik
editor: Alexandra

Napříč osudem

Omotaná Tebou
ležím napříč osudem
bez hany a studu.
Tvá slova z úst
nechápu
cítím
propast opředenou vzpomínky,
v tak krátkém čase
jdeme na vrchol…
dolů poznáme
hloubku našich citů
spolu či bez sebe

autor: datlik
editor: Alexandra

Řeka plná hvězd

Cítím se blaženě
v té řece plné hvězd,
co každá splnila mi přání
vykoupené slzy či pokáním.

V té řece plné hvězd
co přináší mi úlevu v poznání,
že má cesta srdce je jedinnou a poslední.

Cítím vůni života,
s písní věčnosti
mi v uších zní…
v té řece plné hvězd,
kde brouzdám se domů už navěky.

autor: datlik
editor: Alexandra

Jako v pohádce

Je to tu jak v pohádce,
když vločka za vločkou z nebes tmavě modrých padá
a slunce sem tam
prozáří nejen Tvůj úsměv,
když sněhem se brodíš
lesem v horách ke kolibě,
kde čaj bylinný si dáš.

Je to tu jak v pohádce,
kterou nám „bůh“
pro nejen dnešní den sepsal.

autor: datlik
editor: Alexandra

Hledání tří sudiček

Myšlenky letí
a čas co vpíjí tvář osudu
do mého lůna bytí,
kde ozývá se nové srdce
s výkřiky zatím tichými
s lačnou chutí po životě.

Čas co myšlenky
topící se v otázkách,
nejen po cestě
nové bytosti
plodí,
touží již nyní po odpovědi.

autor: datlik
editor: Alexandra

Beznaděj

Utápím se v slzách mlčení,
mé výkřiky jsou tělem tlumené
a jen v mých očích si lze přečíst tu beznaděj.

Má mysl se hlodá obavou
a neví jak dál,
ten velký otazník
jak utlumit ten žár a touhu po zájmu,
aby láska byla o lásce
a strach aby šel navěky spát.

autor: datlik
editor: Alexandra

Jako v pohádce

Je to tu jak v pohádce,
když vločka za vločkou z nebes tmavě modrých padá
a slunce sem tam
prozáří nejen Tvůj úsměv,
když sněhem se brodíš
lesem v horách ke kolibě,
kde čaj bylinný si dáš.

Je to tu jak v pohádce,
kterou nám „bůh“
pro nejen dnešní den sepsal.

autor: datlik
editor: Alexandra

Řeka plná hvězd

Cítím se blaženě
v té řece plné hvězd,
co každá splnila mi přání
vykoupené slzy či pokáním.

V té řece plné hvězd
co přináší mi úlevu v poznání,
že má cesta srdce je jedinnou a poslední.

Cítím vůni života,
s písní věčnosti
mi v uších zní…
v té řece plné hvězd,
kde brouzdám se domů už navěky.

autor: datlik
editor: Alexandra

Hledání tří sudiček

Myšlenky letí
a čas co vpíjí tvář osudu
do mého lůna bytí,
kde ozývá se nové srdce
s výkřiky zatím tichými
s lačnou chutí po životě.

Čas co myšlenky
topící se v otázkách,
nejen po cestě
nové bytosti,
plodí,
touží již nyní po odpovědi.

autor: datlik
editor: Alexandra

Děkuji

Chci VÁM všem poděkovat nejen za možnost zde psát, ale i za poznání pocitů – tvorby druhých. Přesedlávám na jinou židli a přeji VÁM všem lepší zitřky. Datlik

autor: datlik
editor: Alexandra

Bojuj!

Bojuj !
slyším v kruhu,
kde stojím už ne sama se svým životem,
v očích otazník,
v krvi naději,
s láskou v srdci a
s bříškem v 6 měsíci .

Má víra mě chrání,
má čest hřeje a dodává sílu
k žití v pravdě
a pravda mi dává víru,
má víra , má láska…

Bojuj!
uslyším na své cestě,
kterou opět půjdu sama,
se vzpomínkou na Tebe můj prvorozený,
na čas, kdy jsme byli i fyzicky spojení.

Bojuj!
Budu Ti říkat po celý můj čas na této zemi.

Tvá mamča

autor: datlik
editor: Alexandra

Jsme naděje

Mé touhy se zmocňují,
když převládá naděje,
mám chuť si vyskočit
rovnou do nebe.
Tam čaj si s Bohem dám,
třeba šípkový,
pak poděkuji za vše
a slib vyslovím,
že své dary dám i ostatním.
Má touha je naděje,
toť dar i pro lidi,
srdce mi nevyrveš -to já mám veliký,
mé touhy nezhasíš-ty já mám navěky.
Láskou jsem a zůstanu
a chceš-li
chyť mne za ruku
-já neumřu-já jsem…

autor: datlik
editor: Alexandra

Máma

Hvězdy už svítí,
měsíc svou září směje se,
uléhám do peřin s myšlenkou na Tebe.
Slovem Tě hladím,
srdcem hřeju,
ať už jsi kdekoliv,
vždy si vzpomenu.
Tolik jsi mi chyběla
s tou propastí mířící do pekla
a most mezi námi,
co naše touhy a strach z prázdnoty vystavěly,
nyní zeje čistotou a pevností,
jen my dvě víme, že toto pouto je navěky
má nejdražší…
jsi jako měsíc,
co nejen na dobrou noc
mi tvář úsměvem rozzářil.

autor: datlik
editor: Alexandra

Osvícení

Kolikrát je tolikrát ?
Má víro,
má touho,
má lásko…
tolikrát
řvala jsem do světa
se slovy odporu.
Slunce nic nedělá,
jen otáčí se planeta !
Jak se do lesa volá ?
Slova od A do Z se mi vrátila,
tak jak se z lesa ozývá.
Kolikrát je život !?
Než sama k sobě dojdu
– tolikrát je život !
Slunce osvítí mne,
hvězdy rozsvítí se
a já dojdu domů
– domů k pánu Bohu.
Tolikrát je kolikrát.

autor: datlik
editor: Alexandra

Větru čas

Zůstávám stát na místě…
vše co se děje vnímám nezůčastněně.
Jsem součástí tohoto bílého hvězdného chaosu,
vžívám se do větru,
objímám lesy a pohoří,
hladím je,
s vodou laškuju,
vločky lechtáním tvaruju
a je mi blaženě…
Co takhle vžít se do nebe?

autor: datlik
editor: Alexandra

Čarovný květ

V jezírku odrážela se záře hvězd,
ona umírala s kvítky hořkosti
a v jejích očích plných slz,
čarovný květ se rozrostl.

Čekala na ozvěnu svého srdce,
čekala až se nebe dotkne hvězd,
čekala marně…

Na louce zbyla rakev
plná zašlých květů
a v jezírku odrážela se záře hvězd.

autor: datlik
editor: Alexandra

Pro Tebe

Nebuď smutný
nejsi sám
jen jsem si odběhla k sobě
na louku zašlých květin
vyčistit jí
a pochopit.
Já včas vrátím se
můj milý,
abychom naší lásce dali další tvář
a naše štěstí
na nebi Slunce zas rozsvítí
jako svatozář.

autor: datlik
editor: Alexandra

Studna plná vody

Jako studna na vzdělání,
které se mění v prach.

Jako studna pro Tvůj život,
který se mění v brak.

Jsem bez žízně prorok v poušti !
Jako Slunce dalších sluncí
a zářím
i do oceánů bezedných duší
a můj odkaz
odrazem se mi vrací.
Hluchým o pravdě nevyslovíš !
Hlas ať se v obraz změní na věčnost do skrytých odkazů
nejen těch mých.

Mnoho je sluncí či hvězd.
Mnoho je obrazů.
Pravda leč jedna
tajemstvím ukrytá v přírodě jest.

Jako studna plná vody
Jen otevřít srdce a oči !

autor: datlik
editor: Alexandra