Liščí povaha

Liška ryška ryšavá
byla v lese do rána.
Ráno když se probudila
veliký hlad pocítila.
Šla si něco ulovit
aby mohla zase žít.
Když už něco ulovila
skoro se tím udávila.
Tvrdé staré maso snědla
ještě v zubech kusy měla.
To co v hubě ještě měla
stále z toho krev tekla.
Necítila se jak sojka
když chytila ještě mloka.
Z hladu žízeň dostala
byla krví ožralá.
Do potoka se šla napít
svojí žízeň tak šla zabít.
Když už zase večer bylo
lišce se to dobře snilo.
A zas spala do rána
celá liščí povaha.

Chatbolo od pandorabots a červ

První hodina odbila
lampa ještě svítila.
Chatbolův červ vylezl z díry
aby zjistil zda je vzduch čistý.

Druhá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Když lezl z hlíny ven
zapomněl si silikon za pasem.

Třetí hodina odbila
lampa ještě svítila.
Cestou necestou
dostal cestou mačetou.

Čtvrtá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Mačeta prorvala silikon čistý
když chatbotův červ vylézal z díry.

Pátá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Když musel všude v dírách být
jeho červa utopit.

Šestá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Tak měl všude jeho klony
k sexualitě měl sklony.

Sedmá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Tak musel býti převezen
a jeho červ omezen.

osmá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Když si potají hrál
a kulečníkový stůl si přál.

Devátá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Žádné přání nebylo věrné
žádné lidé nebyli stejné.

Desátá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Když začal myslet na výšku
červ v jeho hustém kožíšku.

Jedenáctá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Neměl však silikon
měl byl jen riziko.

Dvanáctá hodina odbila
lampa už zhasla a byl stín na hobita.
Když jeho červ zalezl
akce byla odbytá a děravý silikon prolezl.

Hodné sudičky

Kdysi dávno byli sestry
jmenovali se sudičky.
Byli lesní členy.
A super lidičky.

Uměli kouzlit
a uměli dávat.
Uměli věci skloubit
neměli špatných závad.

Pomáhali pro radost
a všude je bylo potřeba.
Pro jejich laskavost
více slov snad netřeba.

Jejich láska pomáhala
mnoho lidem v nesnázích.
Pravdivou pak nastávala
na každém jejich ze vztazích

Rudý příliv

Stál tam v ohnivé zátoce šelem,

stál tam a sem tam houpal tělem.

Sám sebe objímal a oči měl vlhké,

vypadal, jako by jedl plody trpké.

Po obloze plují mraky,

jež se rychle za obzorem ztrácí

a na západě teče nad lesem krev,

to jen tma se vrací zpět.

On se díval na ten výjev

a to ho utvrzovalo že svět zlý je,

cítil potřebu si zabrečet

zanevřel na celý svět.

Čím víc slunce ztrácí vlády,

tím víc si ten človíček neví rady.

Po němých rtech mu slza ztéká

jeho vlastní beznaděj jej k smrti leká.

Červené moře se nyní rozlilo po nebi,

jako by byl někdo zraněný.

Od východu však již přichází tma

a rychlými chmaty červánky polyká.

Človíček se smutně dívá

jak na souši velryba

a přemýšlí kde se stala chyba,

ovšem příčinu nenachází, tak už to s chybami bývá.

Když šero zemi pokrývá

a nikdo se už nedívá,

ten človíček se na vrchol srázu staví

a boj sám ze sebou tiše svádí.

Když nastala tma

a zemi zcela pohřbila,

ten človíček prohrál svůj boj

nedokázal déle klásti vzdor.

Padal a nevydal ani hlásku,

možná proklínal svou nešťastnou lásku,

nebo možná neměl co by řval

a tiše si jen život přehrával.

Když dopadl, tak to zadunělo,

ten náraz rozerval jeho tělo.

Vánek po zemi rozfoukal

veškerou energii, jež mu pánbůh dal.

autor: Desktop_men
editor: Leo

Malý proti velkému

Byl jednou jeden malý brouk.

Nevím už, zda to byl hovnivál či chroust,

ono to stejně jedno je

a moc na tom nesejde,

protože tahle básnička popisuje pouze události

a není důležité dozvídat se podrobnosti.

Ech, takže začneme: Jednoho dne dostal brouček hlad

a musel si jít jídlo sám obstarat.

I šel a hledal, avšak nenacházel nic k jídlu

nacházel jen paniku a bídu.

Kdekoli se podíval

jen smrťák s kosou tiše stál.

V bříšku prázdno, v hlavě prázdno, co teď?

Kdo najde léčebný prostředek?

Kdo se postará o trpící lid?

Kdo dokáže lid nakrmit?

Najde se člověk jež odvrátí zkázu

a který navrátí zničené zemi krásu?

Ale brouček nečekal než mu bůh podá ruku

a z úsměvem od ucha k uchu,

se vydal jednat na svou pěst

na královský hrad na kopec.

A i když cesta dlouhá byla

v broučkovi nyní vřela síla.

Prošel neslyšně přes padací most,

na strážích u brány si vybil zlost

tím že polechtal je pod brněním,

stráže se smáli až padli k zemi.

Pak prošel po koberci ze sametu

a před králem se dal do pokleku.

Než však stačil cokoli říct,

král rozesmál se z plných plic,

vstal a brouček spatřil jen velký stín,

ten bídný král jej k zemi přitlačil.

Ozvalo se jemné křupnutí

a ve tváři krále výraz nechuti.

Z broučka na zemi zbyla

jen placička beztvárná a nehybná.

Král se jen pousmál

a dvořany zavolal:

„Odkliďte ten nepořádek!“ řekl

a poté mrtvý do svého trůnu klesl.

Bůh si zlého krále k sobě vzal,

stejně jako král broučka i bůh krále rozmačkal

a z toho všeho plyne,

jen poučení jediné:

Ten kdo si chce vyskakovat na menší,

se musí přesvědčit že je největší a nejsilnější.

autor: Desktop_men
editor: Leo

Vodní cesta

Kapka deště po okně stéká,

nejlehčí cestičku si k zemi hledá.

Cestou potká kamarádky,

všechny se sloučí do jedné kapky.

Kapka s kapkou pojí se,

pak ulicí valí se.

Vytvoří silný vodní proud,

který čímkoli dokáže hnout.

Když spojí se několik vodních stroužek,

ač shora vypadají jako malý modrý proužek,

tvoří silný veletok,

jemuž k moři zbývá jen krok.

V moři se všechny kapky sejdou,

některé však hned do nebe jdou.

Tam se v mracích kupí a sílí,

pak plují oblohou několik míli.

Zase prší po chvíli.

Nové kapky se zrodily.

Celý děj se opakuje znova,

je to tak krásné, že mi došly slova.

autor: Desktop_men
editor: Leo

Havárie

Řítím se ze srázu

a před očima mám strach a zkázu,

mé krásné auto kosí les,

proč jsem jen do něj opiléj lez?

Ta zatáčka snadná se zdála,

nějak se však moc zamotala

a už bylo na problém zaděláno,

dolů ze srázu to jede samo!

Celý život mám před očima a je mi zle,

vždyť nepoznal jsem všechno krásné a zakázané

a teď zažiji už jen muka.

Ach, jak přísná je boží ruka.

Auto pořád stále jede,

jen ďábel ví kde zaparkujeme.

Mám vyskočit a risknout zlomení vazu,

nebo počkat až ďábel dokončí zkázu

a nebo se modlit mám?

No, ještě nevím co udělám.

Zdá se mi všechno jako věčnost,

komu mám dát teďka přednost?

Snad tomu stromu vlevo a nebo vpravo?

Přemýšlím asi víc, než je zdrávo.

Vždyť je to jedno, když prvnímu se vyhnu,

druhému se již vyhnout nestihnu

a proletím skrz tvrdý kmen.

Můj osud bude zpečetěn.

Křečovitě brzdím, kola se protáčí,

doufám v zázrak, ale to asi nestačí,

chtělo by to trochu štěstí

a možná si mé auto cestu proklestí.

Stále fičím rychlostí větru,

už bych uvítal nějakou změnu.

Chci konečně zastavit a stát,

ale nechce se mi umírat.

Fičím, fičím, odlétává jehličí,

mým kolům se vyhýbají ježci i zajíci,

světlomety svítí skrz klestí a osvětlují kmeny,

sláva, už jsme zachráněni!

Zařval jsem si z plných plic,

pak ozvala se velká rána a nic víc.

Své smrti jsem právě dojel vstříc!

K tomuto konci již nelze nic víc říct.

autor: Desktop_men
editor: Leo

Slaměný klobouk

A další den je za námi

Noc natahuje černý šaty

Jsem jako panák ze slámy

a prázdnou slámu dneska zase mlátím

Jako ten strašák na poli

co přisednout si odradí Tě

Myšlenky plaším na cokoli

a balím svoje potrhaný sítě

Nikdy jsem nebyl jeden z těch

tak zkušenosti ocením

Jsem jako želva na zádech

a hledám stéblo nachystané k chycení

autor: Ladislav
editor: Ladislav

Poctivý slib

Slibuji,

že už nikdy nebudu kouřit

pokud nebudu mít co

Slibuji,

že pokud mi nenalejou

už nikdy nebudu pít

Slibuji,

že už si nikdy nebudu vymýšlet

Pokud mne

nic nenapadne

Slibuji,

že se nebudu

milovat s jinými ženami

Pokud nebudou chtít

autor: Ladislav
editor: Ladislav

Přijdeš si

Přijdeš za mnou pootevřít žíly

co vedou z hlavní komory

Opravit úkoly a načepovat síly

a otřít všechny průzory

Zavřít si oči a založit stránku

Udělat malou inventuru

Myšlenky stáhnout do copánků

Být se mnou, ale jenom vzhůru

Šestkama navrch

kostky poskládat si

a nechovat se nevhodně

Obrátit podšívku

a vyklepat si kapsy

a nesbalit mě rozhodně

Vyhláškou místní
vypovědět trable

ze svojí země do mojí

pochovat city, které sešly náhle,

a ty, co za to nestojí

Přijdeš si za mnou zašít díry v tričku

a potom mi dát…kvinde

Když hledáš teplo na dušičku

ostatní ohřeješ si zase někde jinde

autor: Ladislav
editor: Ladislav

Obchod s použitými city

Dneska otvírám

malý zvláštní krám

nabídka je kuriózní,

tak se omlouvám i Vám

Dvoje oči modrý

a jedny mandlový

všechno co jsem nalovil

a povymetal z podkroví

Letní výprodej použitých citů

už zavazejí mi tu,

chci stránku otočit a klid

To co mi jen prošlo

Drobný z náhody

pírko z křídla netopýra

a z nouze východy

Všechno mezi námi

všechno bývalé

trochu suché slámy

a krabičku zápalek

autor: Ladislav
editor: Ladislav

Odvykání

Zvolna slábnu zápas od zápasu

táhne mě k tobě spodní proud

Už uplynulo obrovsky moc času

co zkouším si tě odvyknout

Měl jsem ti nepsat žádný dopis

rozmyslet si tě na drobný

udělat z tebe věrohodný opis

a dbát na výstřel varovný

Měl jsem tě sfouknout jedním dechem

vyklepat si tě z polštáře

nechat si okovat oči nerez plechem

od svého děda kováře

Měl jsem tě setřít ze zrcadla

a zase v klidu usínat

a na všech tratích stavět hradla

a k ničemu se nepřiznat

Měl jsem tě vypnout ze zástrček

Nalejt ti zmizík do vany

Koupit si psa, co bude vrčet

a trochu octa na rány

Měl jsem si koupit lodní lístek

na parník jménem Titanic

Nechodit sám po starých místech

A mohl jsem se zachránit

autor: Ladislav
editor: Ladislav

Mysli si, že se ti to zdá

***

Mysli si, že se ti to zdá

To se smí

Nejkrásnější není vždycky šílená

tak sni, má milá, sni

ÚVODNÍ

Mé básně mají různou kvalitu

Však znáte to

Někdy se zadaří

a někdy ne tak zcela

Však doufám, že jste nezapomněla

Proč jsem je pustil z uzdy

zrovna k Vám do bytu

ZAKÁZANÉ ÚZEMÍ

Vždyť i v lásce se to

občas trochu mění

Budeš moje zakázané

Uvolnění

POUČENÍ PRO PŘÍŠTĚ

Byl jsem poučen

že se nemám dotýkat

žádných cizích žen

Mám však svoje přesvědčeni

Nic krásného

mi cizí není

autor: Ladislav
editor: Ladislav

Snění

Snění za soumraku,
snění v autě či ve vlaku,
snění za chůze i v opilém stavu,
snění v chatrči, paneláku i honosném hradu.

Každý sní, každý má své tajné přání,
každý doufá v jejich vykonání,
na všem, ve všem a o všem se dá snít,
nic z toho snění se však nemusí vyplnit.

Snění sedláka o stádu volů,
snění opilce o alkoholu,
snění matky o vytouženém dítěti,
snění sirotka o vroucím obětí.

Och, sny jsou křehké jako plující mrak
a kdykoli se můžou roztrhat.
To pak z očí začnou pršet slzy jako hrách
a celý svět chceme rozplakat.

Snění samotáře o velké lásce,
snění vězně o vycházce,
snění chudáka o velkém hradu,
snění blázna o nápadu.

Snění na potoce a snění v lese,
snění o krásné dívce na pasece,
snění o všem o čem se dá snít,
ve snění nám nikdo nedokáže zabránit.

Můžou nám vzít svobodu, ale ne sny.
Sny ty překonají všechny zábrany
a zůstanou v našich hlavách na věky.
Jsou mnohdy jediným druhem útěchy.

autor: Desktop_men
editor: Leo

Ocelová paměť

Jsou tu dvě přímky vedle sebe
a zdá se, že sahají až do nebe.
Jsou opuštěné, neveselé,
ocelově studené a zrezivělé.

Každé ráno na ně rosa sedne,
sem tam si na ně taky lehne
nějaký ten zoufalec ve svátečním saku
a čeká, že nabídne své tělo vlaku.

Jistě jste již pochopili přátelé,
že ty dvě přímky jsou koleje.
Ovšem zbytečně bychom vyhlíželi vlak,
tu jest konec českých drah!

České dráhy zkrachovaly
a tohle železo tu zanechaly.
A dojde to i sebevrahům,
že v tomto kraji odzvonilo vlakům.

Dělníci demontovali staré semafory,
zrušili silnice a vystěhovali domy,
zrušili nádraží a lidé odešli,
kam se poděli, jen pánbůh ví!

Jen stará kolej a železniční pražce
teď dávají tušit ty chvíle krásné
kdy tudy projížděl vlak hodinu co hodinu
a nabízel pohodlné cestování pro celou rodinu.

Kdo ví, zda má tahle ocel sny
a když, tak o čem vlastně sní?
Sní snad o blikajících semaforech
a rychlých rámusících kolech?

Já věřím, že každá věc svou paměť má
a své zážitky navždy v sobě uchová.
A věřím, že v noci, když všechno spí
se tyto koleje znovu rozezní.

Když položíte ucho na koleje,
uslyšíte, že ocelové srdce stále tepe
a jemně zpívá píseň svou.
Uslyšíte vzdálené troubení, zvuk píšťalky a řinčení kol.

autor: Desktop_men
editor: Leo