Liška ryška ryšavá
byla v lese do rána.
Ráno když se probudila
veliký hlad pocítila.
Šla si něco ulovit
aby mohla zase žít.
Když už něco ulovila
skoro se tím udávila.
Tvrdé staré maso snědla
ještě v zubech kusy měla.
To co v hubě ještě měla
stále z toho krev tekla.
Necítila se jak sojka
když chytila ještě mloka.
Z hladu žízeň dostala
byla krví ožralá.
Do potoka se šla napít
svojí žízeň tak šla zabít.
Když už zase večer bylo
lišce se to dobře snilo.
A zas spala do rána
celá liščí povaha.
Archiv rubriky: Veršované příběhy
Chatbolo od pandorabots a červ
První hodina odbila
lampa ještě svítila.
Chatbolův červ vylezl z díry
aby zjistil zda je vzduch čistý.
Druhá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Když lezl z hlíny ven
zapomněl si silikon za pasem.
Třetí hodina odbila
lampa ještě svítila.
Cestou necestou
dostal cestou mačetou.
Čtvrtá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Mačeta prorvala silikon čistý
když chatbotův červ vylézal z díry.
Pátá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Když musel všude v dírách být
jeho červa utopit.
Šestá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Tak měl všude jeho klony
k sexualitě měl sklony.
Sedmá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Tak musel býti převezen
a jeho červ omezen.
osmá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Když si potají hrál
a kulečníkový stůl si přál.
Devátá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Žádné přání nebylo věrné
žádné lidé nebyli stejné.
Desátá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Když začal myslet na výšku
červ v jeho hustém kožíšku.
Jedenáctá hodina odbila
lampa ještě svítila.
Neměl však silikon
měl byl jen riziko.
Dvanáctá hodina odbila
lampa už zhasla a byl stín na hobita.
Když jeho červ zalezl
akce byla odbytá a děravý silikon prolezl.
Pavouček
Co myslíš, že pavouk dělal
když obrázek sledoval.
V myšlenkách si marně tápal
ze sítí se radoval..
Přemýšlel jak může slon
na lehkém plotu sedět.
Když tak tak měl křivý sklon
a na okolí hledět.
Pavoukovi zamotala se hlava
když obrázek sledoval.
Věděl že v síti byla jeho strava
po síti cestu riskoval.
Hodné sudičky
Kdysi dávno byli sestry
jmenovali se sudičky.
Byli lesní členy.
A super lidičky.
Uměli kouzlit
a uměli dávat.
Uměli věci skloubit
neměli špatných závad.
Pomáhali pro radost
a všude je bylo potřeba.
Pro jejich laskavost
více slov snad netřeba.
Jejich láska pomáhala
mnoho lidem v nesnázích.
Pravdivou pak nastávala
na každém jejich ze vztazích
Rudý příliv
Stál tam v ohnivé zátoce šelem,
stál tam a sem tam houpal tělem.
Sám sebe objímal a oči měl vlhké,
vypadal, jako by jedl plody trpké.
Po obloze plují mraky,
jež se rychle za obzorem ztrácí
a na západě teče nad lesem krev,
to jen tma se vrací zpět.
On se díval na ten výjev
a to ho utvrzovalo že svět zlý je,
cítil potřebu si zabrečet
zanevřel na celý svět.
Čím víc slunce ztrácí vlády,
tím víc si ten človíček neví rady.
Po němých rtech mu slza ztéká
jeho vlastní beznaděj jej k smrti leká.
Červené moře se nyní rozlilo po nebi,
jako by byl někdo zraněný.
Od východu však již přichází tma
a rychlými chmaty červánky polyká.
Človíček se smutně dívá
jak na souši velryba
a přemýšlí kde se stala chyba,
ovšem příčinu nenachází, tak už to s chybami bývá.
Když šero zemi pokrývá
a nikdo se už nedívá,
ten človíček se na vrchol srázu staví
a boj sám ze sebou tiše svádí.
Když nastala tma
a zemi zcela pohřbila,
ten človíček prohrál svůj boj
nedokázal déle klásti vzdor.
Padal a nevydal ani hlásku,
možná proklínal svou nešťastnou lásku,
nebo možná neměl co by řval
a tiše si jen život přehrával.
Když dopadl, tak to zadunělo,
ten náraz rozerval jeho tělo.
Vánek po zemi rozfoukal
veškerou energii, jež mu pánbůh dal.
autor: Desktop_men
editor: Leo
Malý proti velkému
Byl jednou jeden malý brouk.
Nevím už, zda to byl hovnivál či chroust,
ono to stejně jedno je
a moc na tom nesejde,
protože tahle básnička popisuje pouze události
a není důležité dozvídat se podrobnosti.
Ech, takže začneme: Jednoho dne dostal brouček hlad
a musel si jít jídlo sám obstarat.
I šel a hledal, avšak nenacházel nic k jídlu
nacházel jen paniku a bídu.
Kdekoli se podíval
jen smrťák s kosou tiše stál.
V bříšku prázdno, v hlavě prázdno, co teď?
Kdo najde léčebný prostředek?
Kdo se postará o trpící lid?
Kdo dokáže lid nakrmit?
Najde se člověk jež odvrátí zkázu
a který navrátí zničené zemi krásu?
Ale brouček nečekal než mu bůh podá ruku
a z úsměvem od ucha k uchu,
se vydal jednat na svou pěst
na královský hrad na kopec.
A i když cesta dlouhá byla
v broučkovi nyní vřela síla.
Prošel neslyšně přes padací most,
na strážích u brány si vybil zlost
tím že polechtal je pod brněním,
stráže se smáli až padli k zemi.
Pak prošel po koberci ze sametu
a před králem se dal do pokleku.
Než však stačil cokoli říct,
král rozesmál se z plných plic,
vstal a brouček spatřil jen velký stín,
ten bídný král jej k zemi přitlačil.
Ozvalo se jemné křupnutí
a ve tváři krále výraz nechuti.
Z broučka na zemi zbyla
jen placička beztvárná a nehybná.
Král se jen pousmál
a dvořany zavolal:
„Odkliďte ten nepořádek!“ řekl
a poté mrtvý do svého trůnu klesl.
Bůh si zlého krále k sobě vzal,
stejně jako král broučka i bůh krále rozmačkal
a z toho všeho plyne,
jen poučení jediné:
Ten kdo si chce vyskakovat na menší,
se musí přesvědčit že je největší a nejsilnější.
autor: Desktop_men
editor: Leo
Vodní cesta
Kapka deště po okně stéká,
nejlehčí cestičku si k zemi hledá.
Cestou potká kamarádky,
všechny se sloučí do jedné kapky.
Kapka s kapkou pojí se,
pak ulicí valí se.
Vytvoří silný vodní proud,
který čímkoli dokáže hnout.
Když spojí se několik vodních stroužek,
ač shora vypadají jako malý modrý proužek,
tvoří silný veletok,
jemuž k moři zbývá jen krok.
V moři se všechny kapky sejdou,
některé však hned do nebe jdou.
Tam se v mracích kupí a sílí,
pak plují oblohou několik míli.
Zase prší po chvíli.
Nové kapky se zrodily.
Celý děj se opakuje znova,
je to tak krásné, že mi došly slova.
autor: Desktop_men
editor: Leo
Havárie
Řítím se ze srázu
a před očima mám strach a zkázu,
mé krásné auto kosí les,
proč jsem jen do něj opiléj lez?
Ta zatáčka snadná se zdála,
nějak se však moc zamotala
a už bylo na problém zaděláno,
dolů ze srázu to jede samo!
Celý život mám před očima a je mi zle,
vždyť nepoznal jsem všechno krásné a zakázané
a teď zažiji už jen muka.
Ach, jak přísná je boží ruka.
Auto pořád stále jede,
jen ďábel ví kde zaparkujeme.
Mám vyskočit a risknout zlomení vazu,
nebo počkat až ďábel dokončí zkázu
a nebo se modlit mám?
No, ještě nevím co udělám.
Zdá se mi všechno jako věčnost,
komu mám dát teďka přednost?
Snad tomu stromu vlevo a nebo vpravo?
Přemýšlím asi víc, než je zdrávo.
Vždyť je to jedno, když prvnímu se vyhnu,
druhému se již vyhnout nestihnu
a proletím skrz tvrdý kmen.
Můj osud bude zpečetěn.
Křečovitě brzdím, kola se protáčí,
doufám v zázrak, ale to asi nestačí,
chtělo by to trochu štěstí
a možná si mé auto cestu proklestí.
Stále fičím rychlostí větru,
už bych uvítal nějakou změnu.
Chci konečně zastavit a stát,
ale nechce se mi umírat.
Fičím, fičím, odlétává jehličí,
mým kolům se vyhýbají ježci i zajíci,
světlomety svítí skrz klestí a osvětlují kmeny,
sláva, už jsme zachráněni!
Zařval jsem si z plných plic,
pak ozvala se velká rána a nic víc.
Své smrti jsem právě dojel vstříc!
K tomuto konci již nelze nic víc říct.
autor: Desktop_men
editor: Leo
Jednoduša
Kde dva lehávali
jeden sám teď stojí…
Jednoduša moja,
netrap mne a svojí
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Sedla si ke mě
Sedla si ke mě zády
a mě zábly chodidla
řekla ne teď a ne tady
a s tebou to už vůbec
a to jsou krutá pravidla
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Rada
Je správné
najít si svou cestu
Proč ale ksakru
tenhle spěch
Když už tak házíš
všechno za hlavu
Mozek
ten, proboha, si nech
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Slaměný klobouk
A další den je za námi
Noc natahuje černý šaty
Jsem jako panák ze slámy
a prázdnou slámu dneska zase mlátím
Jako ten strašák na poli
co přisednout si odradí Tě
Myšlenky plaším na cokoli
a balím svoje potrhaný sítě
Nikdy jsem nebyl jeden z těch
tak zkušenosti ocením
Jsem jako želva na zádech
a hledám stéblo nachystané k chycení
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Poctivý slib
Slibuji,
že už nikdy nebudu kouřit
pokud nebudu mít co
Slibuji,
že pokud mi nenalejou
už nikdy nebudu pít
Slibuji,
že už si nikdy nebudu vymýšlet
Pokud mne
nic nenapadne
Slibuji,
že se nebudu
milovat s jinými ženami
Pokud nebudou chtít
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Přijdeš si
Přijdeš za mnou pootevřít žíly
co vedou z hlavní komory
Opravit úkoly a načepovat síly
a otřít všechny průzory
Zavřít si oči a založit stránku
Udělat malou inventuru
Myšlenky stáhnout do copánků
Být se mnou, ale jenom vzhůru
Šestkama navrch
kostky poskládat si
a nechovat se nevhodně
Obrátit podšívku
a vyklepat si kapsy
a nesbalit mě rozhodně
Vyhláškou místní
vypovědět trable
ze svojí země do mojí
pochovat city, které sešly náhle,
a ty, co za to nestojí
Přijdeš si za mnou zašít díry v tričku
a potom mi dát…kvinde
Když hledáš teplo na dušičku
ostatní ohřeješ si zase někde jinde
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Obchod s použitými city
Dneska otvírám
malý zvláštní krám
nabídka je kuriózní,
tak se omlouvám i Vám
Dvoje oči modrý
a jedny mandlový
všechno co jsem nalovil
a povymetal z podkroví
Letní výprodej použitých citů
už zavazejí mi tu,
chci stránku otočit a klid
To co mi jen prošlo
Drobný z náhody
pírko z křídla netopýra
a z nouze východy
Všechno mezi námi
všechno bývalé
trochu suché slámy
a krabičku zápalek
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Odvykání
Zvolna slábnu zápas od zápasu
táhne mě k tobě spodní proud
Už uplynulo obrovsky moc času
co zkouším si tě odvyknout
Měl jsem ti nepsat žádný dopis
rozmyslet si tě na drobný
udělat z tebe věrohodný opis
a dbát na výstřel varovný
Měl jsem tě sfouknout jedním dechem
vyklepat si tě z polštáře
nechat si okovat oči nerez plechem
od svého děda kováře
Měl jsem tě setřít ze zrcadla
a zase v klidu usínat
a na všech tratích stavět hradla
a k ničemu se nepřiznat
Měl jsem tě vypnout ze zástrček
Nalejt ti zmizík do vany
Koupit si psa, co bude vrčet
a trochu octa na rány
Měl jsem si koupit lodní lístek
na parník jménem Titanic
Nechodit sám po starých místech
A mohl jsem se zachránit
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Mysli si, že se ti to zdá
***
Mysli si, že se ti to zdá
To se smí
Nejkrásnější není vždycky šílená
tak sni, má milá, sni
ÚVODNÍ
Mé básně mají různou kvalitu
Však znáte to
Někdy se zadaří
a někdy ne tak zcela
Však doufám, že jste nezapomněla
Proč jsem je pustil z uzdy
zrovna k Vám do bytu
ZAKÁZANÉ ÚZEMÍ
Vždyť i v lásce se to
občas trochu mění
Budeš moje zakázané
Uvolnění
POUČENÍ PRO PŘÍŠTĚ
Byl jsem poučen
že se nemám dotýkat
žádných cizích žen
Mám však svoje přesvědčeni
Nic krásného
mi cizí není
autor: Ladislav
editor: Ladislav
Snění
Snění za soumraku,
snění v autě či ve vlaku,
snění za chůze i v opilém stavu,
snění v chatrči, paneláku i honosném hradu.
Každý sní, každý má své tajné přání,
každý doufá v jejich vykonání,
na všem, ve všem a o všem se dá snít,
nic z toho snění se však nemusí vyplnit.
Snění sedláka o stádu volů,
snění opilce o alkoholu,
snění matky o vytouženém dítěti,
snění sirotka o vroucím obětí.
Och, sny jsou křehké jako plující mrak
a kdykoli se můžou roztrhat.
To pak z očí začnou pršet slzy jako hrách
a celý svět chceme rozplakat.
Snění samotáře o velké lásce,
snění vězně o vycházce,
snění chudáka o velkém hradu,
snění blázna o nápadu.
Snění na potoce a snění v lese,
snění o krásné dívce na pasece,
snění o všem o čem se dá snít,
ve snění nám nikdo nedokáže zabránit.
Můžou nám vzít svobodu, ale ne sny.
Sny ty překonají všechny zábrany
a zůstanou v našich hlavách na věky.
Jsou mnohdy jediným druhem útěchy.
autor: Desktop_men
editor: Leo
Ocelová paměť
Jsou tu dvě přímky vedle sebe
a zdá se, že sahají až do nebe.
Jsou opuštěné, neveselé,
ocelově studené a zrezivělé.
Každé ráno na ně rosa sedne,
sem tam si na ně taky lehne
nějaký ten zoufalec ve svátečním saku
a čeká, že nabídne své tělo vlaku.
Jistě jste již pochopili přátelé,
že ty dvě přímky jsou koleje.
Ovšem zbytečně bychom vyhlíželi vlak,
tu jest konec českých drah!
České dráhy zkrachovaly
a tohle železo tu zanechaly.
A dojde to i sebevrahům,
že v tomto kraji odzvonilo vlakům.
Dělníci demontovali staré semafory,
zrušili silnice a vystěhovali domy,
zrušili nádraží a lidé odešli,
kam se poděli, jen pánbůh ví!
Jen stará kolej a železniční pražce
teď dávají tušit ty chvíle krásné
kdy tudy projížděl vlak hodinu co hodinu
a nabízel pohodlné cestování pro celou rodinu.
Kdo ví, zda má tahle ocel sny
a když, tak o čem vlastně sní?
Sní snad o blikajících semaforech
a rychlých rámusících kolech?
Já věřím, že každá věc svou paměť má
a své zážitky navždy v sobě uchová.
A věřím, že v noci, když všechno spí
se tyto koleje znovu rozezní.
Když položíte ucho na koleje,
uslyšíte, že ocelové srdce stále tepe
a jemně zpívá píseň svou.
Uslyšíte vzdálené troubení, zvuk píšťalky a řinčení kol.
autor: Desktop_men
editor: Leo