Anděl

Anděl není jenom s tebou
on je tady pro všechny.
Tvoje smutky bere s sebou
posílá ti útěchy.

Nevidíš ho ale cítí.
je to pocit když brečíš.
Možná že ho vidíš
nebo jen jeho zálesky činíš.

Tento pocit jmenuje se
když lásku cítíš
tvoje srdce roztřepe se
ty se za to viníš.

Je tu se všema
a byl tu vždycky.
Oni cítí když je naše duše raněná
jsou to jejich dobré zvyky.

Bojím se

Jak moc tě to sere?
No, prostě ti to vadí,
jo, je to nepříjemné…
…se děsíš, žes začal tak nevhodně,
…hnusně?

Jen si to přiznej, seremětooo!
už ani nemluvím o sobě,
říkám si Ty, abych nemusel přiznat chybu?
…ježiš, to je zas výlev.

Ale co maj říkat ty druhý,
co si spolu nepovídaj,
to jako v temnotě mysli na sebe
…zíraj?
A pak se zblázněj?
…možná, ne, jen to přijmou.

Jak druhý? Třeba jsi to jen ty,
sakra mluv o sobě,
prostě třeba to máš tak jen ty!

Asi ne, vždyť se dívám na lidi,
na lidi, do jejich očí,
na denní lidi, ty v tramvaji a na ulici.
Tam ještě jsou normální lidi,
choděj, dívaj se kolem a někdy i na ostatní,
a hledají, dívají se, snaží se pochopit,
to stejné jako já.
Jsou často jako já, jen je potřeba se dívat i na ně.
Pak cítíš, že tu nejsi sám, asi cítí, že tu nejsme sami.
A bolí je to, nepochopení druhých, nebo spíš sebe.

Jo, to ti vadí, že se nechápeš,
tedy mně to vadí,
ale jak to máme udělat,
jako bychom si otázkami připravovali odpověď.

Co tu vlastně máme, když na konci nebude nic,
nebo možná jen něco, ale určitě to nevezmu do ruky.
Nebude to mít žádný smysl, nepůjde to smyslem obsáhnout,
třeba hmatem, ani pohledem, už nikoho nepohladíš…

Tak to ti vadí…
mně to vadí, že potom už nepohladím?
A teď mám strach, že potom už nepohladím?
že pak už TO neřeknu?

A to mám větší strach teď pohladit a říct?
Co mi v tom brání? Teď můžu, potom to nepůjde.
To je přece komické, bojím se více strachu teď než ničeho potom?
A přece je to pravda, něco ve mně je špatně,
v nás všech, co se bojíme teď.
…proto jsme tak smutní.
My se bojíme.
Já se bojím.

…už tomu rozumíš?
Bojíš se, že nepřekonáš ten strach,
bojím se, že se budu jen bát,
a nežačnu žít, než život skončí.
Nikoho ten strach nezajímá…

Teď jdu spát, nasbírám sil,
a ráno si řeknu,
je tu nový den, mohu ho žít,
to je dobře, chci ho žít.
Každé ráno si to řeknu!

Zapiš si to do Slunce :)

Maybe maybe

Možná možná
má pan Darwin pravdu
možná možná
jednou velrybám narostou křídla
možná možná
že Gabriel z nebe
možná možná
je netopýr
možná možná
Alík štěká, že ho bolí bříško
možná možná
anebo ne.

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Autumn

Podzimní mlhy mi
zas připomínají všechny
ty nesplněné novoroční závazky
Už aby Zima
přikryla tu pošetilost
sněhem tak
tichým jak
Smrt – potvůrka podmanivá

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Rainy Afternoon

Seděli jsme
a hleděli
na proudy deštníků
odlétajících v dešti

Slyšel jsem se říkat
„jsou jako my…“
podivní barevní třepetálci
Lodě odplouvající do dálky

Ty víš, že nechci znova
vidět tvé slzy mizející v dešti
Pod temnou oblohou
pod temnou siluetou
Petrova či Špilberku

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Žíznivý prorok

Jsem Kráčející po poušti
jsem žíznivý
znám jen
pravidla žíznění
Vybírám si
v zrcadlovém bludišti
fata morgan
svou oázu

Jsem Šeptající stará tajemství
jsem šeptající
dávné motlitby
Tiše pronáším
stará proroctví
vyšeptané legendy
o zahnané žízni

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

One of many

Políbil tu sochu Davida
políbil Ježíše na kříži
vzlykl: Osamělost
mě netíží
tak jako vy
Sám zatoulaný
nad jednou z dalších
sklenic
napil se
zívá
krčí se
a usíná.

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Silver bells

Stříbrné zvonky
Hlásí osm hodin večer
Snaží se ze všech sil
Připomínají mi
naše polibky
naše doteky
naše touhy
Dnes je zas jako včera
Když slyším ozvěnu
Stříbřitých tónů
nepolíbím tě
nedotknu se tě
Ale touha mi zůstala

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Opilecká č. XXX

Vysloužilý kouzelný dědeček
nadává mi z okna
secesní budovy
do prasat
Jenom proto, že
využil jsem největšího
práva člověka –
lehnout si na zem
a zírat do nebe
Je pravdou, že
v té bílé košili
s kravatou a sponou
s logem světoznámé firmy
vypadám v asfaltové louži chodníku
zřejmě prapodivně, ale
mně se prostě zachtělo
počítat beránky.

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

K výzvě

Neznámo dávám Ti
Je k procitnutí
Odmítám Tě
Jen vlídně
Mé ruce se vztahují
K těm Tvým
Hlava by se odvrátila
Kdyby jí vládl rozum
Krátká setkání
Mě tvoří
Jsou bouřkou proměn
Můžeš v nich najít sblížení
Spočinutí
Přivítání
Když dotýkám se snu
Být volný
Být bez proměn
Pak cítím Ty jsi má
Má v zrcadle podaném
Třesoucíma se rukama
A tak tě políbím
Jako škorpion

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Na Starém dvoře

Proč tady nejsi?
Křičím
Ztratil jsem tě včera?
V chvíli upřímného
Zvracení duše?
Proč tady nejsi?
Chci tě!
Polibku na Měsíci
Plamínku v pláni ledu
Za severní točnou Bytí
Urazil jsem Tě
Mé další Já?
Trpím v hostinci
S Tvou signaturou na stole
Kde jsem zůstal
Úplně sám.

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

What I'm Askin' For

Chtěl bych
vidět něco tak absurdního
zubatou zubící se jeptišku
s rozzářenýma očima
vyžehlenou košili a kravatu
známého brněnského opilce
potkával jsem ho na Horové
Opilý sólista mi popisoval
motlitbu přeživšího
padající bomby v Drážďanech
roku 1945
(nebo 44?)
Chtěl bych
rozetřít zase dlaní mé děti
bělající se na tvém břiše
dřív než budu slintající prostatik
slintající v předměstském starobinci
senilnější a infantilnější
než ti okolo všichni
v pocvrndanejch spodkách
přiodívajících scvrklé penisy
Chtěl bych
potkat Někoho
nejradš’ Martina Goreho
abstraktního blonďáčka
opíjeli bychom se spolu a
vyprávěli si o zrádných ulhaných svatých
vychrtlých vypasených medojedkách
ucucávajících vodky a fernety a
mé páté nebo šesté či sedmé pivo
potkat někoho
kdo by se šel se mnou koupat
do fontány na náměstí kdysi Rudé armády
radostně křičícího z teras Petrova, že
všechno to stejně stojí za hovno
líbajícího chladnou kamenou
bohyni nahoře na Parnasu
mít svého vlastního Jorika
odpovídal by mi na zcela
zásadní otázky
Chtěl bych
vidět něco skutečně avantgardního
fašounský holohlavce kráčející městem řvoucí
z plna hrdla starý černošský spirituály
nebo tu moc moc chytrou rusovlásku
z Karlsbadenu jedoucí na nandu
od nádru nahoru po Masaryčce vykřikující
rusky španělsky italsky
přitroublé televizní reklamní slogany
pomíchané s citáty z mých
oblíbených večerníčků

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

A Few Steps Toward Heaven

Křupky klapky
Nevyjdu z toho kruhu
Zlomil jsem si křídlo
– já ubohá černá vrána
a teď je vláčím za sebou
To tím, že líbal jsem tě zrána
namísto abych podal špatnou zvěst
Olbřímí ústa a divé oči
hledí na mě z výšky
A ještě nesmírná
vagína vesmírná
Bůh je žena!
Právě jsem ji odhalil
Šílená medojedka
a jede po mně – po medu
Jsem zázrakem bílá vrána
Zrána
Bloudící v kruhu
Kolem barokní kašny
Snad v pošetilé touze
být andělíčkem z kamene
s trvalou erekcí
bez starostí
s antikoncepcí
Nevyjdu z toho kruhu
točím se a motám
kolem tvé levé bradavky
nějak je mi sympatičtější
asi z ní proudí proudy
energie
Nechci být bílá vrána
Budu medová a popelavá
A možná zašeptám ti
do chloupků na šíji
Miluji tě

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Love is a difficult thing

Zaslechl jsem z trávy
šepotavý nářek broučků
rozváleli je milenci
ve chvilce potěšení
to by se na chodníku nestalo
tam by to byla spíš
bota
– křupnutí a rychlá smrt
Jó, s láskou je to dlouhé
velké
trápení!

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Bavím se s Tebou!

Nemáš strach ze smrti?
Sníš?
Myslím, že
kořeny Tě prorůstají celou
Nad hlavou máš
rozkvetlou korunu jabloně
Hledíš do dálky
mě přes rameno
Bavím se s Tebou!
Bdíš?
Ještě jen chvíli
klečím na kolenou
Trávník se pode mnou propadá…
Jsi ze starých časů?
Odpovíš?

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Večeře

Já teď
Kvačím povečeřet domů
A rád bych
Pozval Pána Boha
K tomu

Snad nepohrdne
Prostou kaší
Z hrachu
Na niž pozvala Jej
Moje
Hrstka prachu

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Televizní zprávy

Kuk
Usměvavý obličej
je nositelem novinek
Nalíčená tvář
sděluje co se stalo
Že
Na jihu padají bomby
Na východě vybuchují bomby
Okřídlený bůžek lučišník
zas přivedl nějakou tu celebritu
do nesnází
Televizní bumbrdlíci
Pronesou nezávazný fórek
Drobnou sexuální narážku
Pánbůh v sáčku
oznámí
Že
Je nás čím dál míň
a čím dál víc nemá práci
Někdo sní za deset minut
dvaadvacet hotdogů
Někdo je zase o pět setin tisíciny vteřiny
rychlejší
Někdo, kdo nechápe to všechno
má na remote control tlačítko
OFF

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.

Jedno neuvěřitelné ráno

Takhle zrána
vykláním se z okna
V touze po troše vzduchu
Maličký červený flíček v trávě
nabírá na velikosti
A hle!
Olbřímí muchomůrka mi
hledí do očí
usmívá se a říká
Pojď!
po ránu je nejlepší
osvěžující sprcha
A z droboučkých výtrusnic se
spustí drobounký
zlatostříbrný
déšť
Spouštím se hlavou dolů po zdi
mezi zírajícími okny sousedů
Bleskurychle se svlékám
Vysvlečený nahaťoučký
tančím v té třpytivé chladivé
osvěžující nádheře
Tančím nahý
když
dolehne ke mně ozvěnou z velké dálky
„Proboha, co to zase děláš?“
zoufalá zděšená otázka
Ohlédnu se nahoru k našemu domu
Bože!
ten dům ale vyrost’, vždyť
já bych snad nepřelezl ani
první schod
Cením zuby do tvaru blaženého
úsměvu
a křičím volám
do té tak vzdálené nebetyčné
výšky
„To nic, má lásko,
I’m just escapin’ from reality…”
Ale co se to děje?
Mé paže už neskrápí déšť kapek
každá jediná se proměňuje
v broučka pavoučka pabroučka
a další jsou
maličkými růžovými a modroučkými
plyšovými
zajíčky a medvídky
Jen co dopadnou na zem
zajíčkům a medvídkům narostou dlouhá
blankytná křídla
vážek
a zase vzlétají
Růžoví a modroučcí plyšáčci
se zase vznášejí ve vzduchu
třepotají se ve větru a
pak přistávají
ve větvých blízkého lesíka
A les se mění v sousoší
vánočních stromečků
Někdo už přinesl nějaké prskavky
Ale fuj!
medvídkům a zajíčkům se
pálí kožíšky!
To se mi nelíbí a tak otáčím
hlavu
No né!
I já mám křídla!
Jsem otakárek fenyklový!
letím vzhůru
nahoru kolem zírajících oken
sousedů v panelové pustině
zdi našeho domu
Má drahá vyjeveně kouká když
usedám jí na dlaň
Já nahý
Já s motýlími křídli
„Proboha, co to zase děláš?“
opakuje se stejná otázka
A tak zas odpovím:
„To nic, má lásko,
I’m just escapin’ from reality…”

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.