víra

Víra je když ještě věříš

Věříš v něco nebo někoho

Díváš se do budoucnosti s nadějí

S pocitem, že vše se změní

Tak věř, věř a neumírej

Když přestaneš věřit

Je to jako ztratil bys duši

Když přestaneš věřit

Je to jako přestal bys žít

Tak věř, věř a neumírej

autor: Luk
editor: Luk

Staroměstská odysea

Jak etiketové nápisy vytržené z kontextu.

Jak reklamní slogan potrádající smysl.

Tak poletující kolem a kolem,

jak havran,

V rozmazaných červáncích nadcházejícího rána.

Šíříce jasnou a lehkou jarní vůni.

Uhýbat krysám co v kanálech spí…

Rychlý,

jak dřevěný šíp vystřelený z čerstvého luku,

tmavý a špinavý od lidské krve

krákající: "Jen já, jen já."

Zapojený a ztracený,

v systému centrálního bytí.

Malá očka,

rudá zlobou, šilená jasnou závistí,

s peřím,
padajícím do starých rezavých popelnic.

A tam, v chaosu,

Započalo žití.

autor: Ebartt
editor: Ebartt

východ slunce

Vychází slunce začíná nový den

Měj víru, že bude lepší než ten včerejší

Jen víra však nestačí

Musíš pro to něco udělat

Tak usměj se a učiň dnes někoho šťastným

Vždyť vychází slunce je nový den

autor: Luk
editor: Luk

západ slunce

Ať jsi kdekoliv můžeš ho vidět západ slunce

Moře, hory, pastviny
Všude tam můžeš vidět západ slunce

Ta chvíle kdy končí den,
Kdy můžeš chvíli cítit ten jedinečný pocit

Když zlatý kotouč zachází za obzor

Kdy jsi chvíli šťastný, kdy chvíli cítíš, že žiješ, že jseš

Pak chvíli je ještě světlo, ale ty víš, že ten den

Je již nenávratně pryč

A jestli jsi udělal něco z čeho teď máš žal

Nevadí, zítra je taky den

Tak představ si to, ať jsi kdekoliv, jak zapadá slunce

autor: Luk
editor: Luk

žena

Žena

Jako růže na první pohled, jako cosi dokonalého

Však dotkni se jí a ucítíš trn

Pohled na růži tě uklidní a bolest odežene

Žena, cosi co nedokáži popsat slovy

Podívej se na krásnou ženu a dáš mi za pravdu

Jako růže, jako cosi dokonalého

Jen žena tě dokáže milovat jako nikdo jiný

Jen žena tě dokáže zbavit samoty

Jen žena a růže dokážou potěšit tvé oko

Žena nejskvělejší dar od boha

autor: Luk
editor: Luk

vodka

Vodka

Průzračná, v čisté sklenici s ledem

Pomalu se k ní blížím

Průzračná, v čisté sklenici s ledem

Pomalu se k ní blížím a zavírám oči

Pomalu přemýšlím Smirnoff, Finlandia nebo Absolut

Je tak čistá jako panna pomalu se k ní blížím

Sahám po sklence ze které cítím chlad

Pomalu sklenku přisouvám k ústům

První doušek

V tom otevřu oči
Voda zhnuseně odcházím

autor: Luk
editor: Luk

Maňásek

Já a ty
Jsi malinký maňásku
Jak tam visíš na provázku,
Který drží ruka
Největšího kluka

A ten tahá za provázky
Dělá to jen z čisté lásky
K loutce kterou postavil
Aby se s ní pobavil

A ta loutka zatím chtěla
Aby vlastní život měla
Jak se o to snažila
Provázky si zkroutila

Jednu nitku ublížení
Druhou nitku milování
Další nitku na hraní
A poslední na spaní

autor: Laserak
editor: redakce

Proč ?

Jakej to má smysl žít tenhleten svět?

Být zajatcem svého těla a nenechat se –

– třeba éterickým vzduchem nést.

Být vtažena znova a znova do klepů těch,

kteří berou těm dobrým lidem dech.

Proč řešit neřešitelné,

komplikovat nekomplikovatelné,

milovat nemilovatelné….

… a motat dobré myšlenky do hloupých vět.

Proč duše těch, které nebaví tenhle svět,

nenajde cestu svou,důstojnou,

jak poděkovat všem

a vypařit se jak pára nad vodou.

autor: ???
editor: Deissy

Sebeironie

Tak už si zase hraju s ohněm!
Nedám si pokoj a nedám!
Jak to děcko strašné, které neví snad, co dělá.

To jsem tedy zvědavá, co způsobím zase, abych byla bezradná.

Líbí se mi když ho zakládám,
hlídám ho, jak roste krásně
a najednou se leknu z té naivity šťastné,
že ho nezvládám.

A pak koukám a nevím, kudy kam ?!
Kdy už konečně pochopím?
Když už to vím,
že teprve až ho uhlídám a zjistím, že se nebojím,
má cenu si s ním zahrávat.

Jednou to ale přijde
a já v klidu ten oheň zhasím.

autor: Deiisy
editor: Deissy

Sama v cizím bytě

SAMA V CIZíM BYTĚ

Jsem sama v cizím bytě

a nevím, nevím ani

kolik už dní

jsem sama v cizím bytě

a čekám na svítání
a potom zase čekám

až se setmí

Jsem sama v tomhle městě

a je mi celkem prima,
i když je trochu zima,

i když mám strach

jsem sama v celém světě

jak malá mořská víla

abych se nenudila

přebírám hrách

Jsem sama v cizím bytě

jsem opuštěné dítě

a moje odhodlání

pomalu se vytrácí

jsem sama v tomhle domě

snad někdo přijde pro mě

možná, že pan domácí

co tady bydlí

Jsem sama v cizím bytě…

… přirůstám k židli

autor: Martina
editor: Martina

Milovat

Milovat

Miluju slovo milovat.

Cítíš tu sílu – míti rád ?

Je to slovo plné lásky, vášně, něhy a touhy,

neklidu i klidu, do pohody i nepohody.

Miluji život, slunce, déšť, radost, starost i tebe.

Milovat je štěstí poslané z nebe.

autor: Deissy
editor: Deissy

SMRT

Smrt ke každému z nás přijde,

Smrt každému z nás ublíží,

Smrti nikdy nikdo neujde,

Smrt kosu nikdy nesloží.

Smrt rychlá i pomalá může být,

Smrt nemá slitování,

Smrt nás kdy chce odsoudí,

k věčnému pykání.

autor: SVĚTLUŠKA
editor: světluška

Exprese imaginací

Alkoholická konference
Personální prominence
Naturální kompliment
Populární ornament

Horizontální pozice
Senzuální mobilizace
Diskrétní perspektiva
Ekologická aditiva

Erotogenní nadace
Permanentní gradace
Intimní extremismus
Fantastický orgasmus

autor: Laserak
editor: redakce

Růže

Růže

Uvadá růže.

Ticho, smutek a snad i strach.

Uvadá růže.

Proč?

To je jen ve hvězdách.

Po růži stéká kapka rosy.

To růže pláče, možná prosí.

Okvětní plátky se k zemi kloní.

Bude se někomu stýskat ?

Uvadá růže.

Snad bolest necítí.

Naposled pro ni měsíc zasvítí

a svými paprsky pohladí jí tvář.

Patří i růži svatozář ?

Uvadá růže.

Snad netrpěla.

Snad se jen vánkem nepatrně chvěla

a po jejím květu už jen kapka deště stéká.

To růže pláče.

Prosí…. za člověka.

autor: Jana S.
editor: Martina

Sex

Polibky něžné na tělo

tichounce mi dáváš;

snad ani věřit by se nechtělo,

jak mistrovsky to zvládáš.

Vnímám každičký pohyb

i tvůj rychlý dech.

Již zbavuji se pochyb,

jež měl jsem ve svých snech.

Miluji tě, má krásná vílo!

Usmíváš se ve tváři.

Bez tebe by mi jistě bylo,

jak v nejkrutějším žaláři.

Pramínky tvých jemných vlasů

lechtají mne po kůži,

cítím němý výkřik hlasu,

vodu padat do louží.

autor: NeroX
editor: NeroX

Myš

Myš

Spíš ?

jen se tě ptám, zda víš

že v komoře je myš.

Copak ji neslyšíš

jak tam škrábe drápky po plechu ?

Ty spíš !

A o čem právě sníš

mi asi nepovíš…

A vůbec netušíš,

že v komoře se myš

schovala do skořápky ořechu

ty nespíš ?

Řekni mi – o čem sníš ?

Ona nás neuslyší

v té svojí tajnéskrýši

( potvůrka jedna myší )

Svou malou myší duší

však možná tuší

že někdy lidé spíš

si chtějí býti blíž

a blíž a blíž…

Tak zapomeň už na tu myšku

a hupni ke mě do pelíšku…

autor: martina
editor: Martina

Mami

Mami

Dítě, jež vzešlo z tvého lůna

se zvolna na prach rozpadá

tak bezmocné, jak prasklá struna

jak převrácená na záda je galapážská želva

ta už se asi nezachrání

už nezmění se ve lva

jak náhrdelník korálový

když šňůra přetrhla se

je marné, marné plýtvat slovy

stejně se sotva někdo dozví

jak nepodoben kráse

je den, kdy nikdo neřekne ti

že ti to dneska sluší

ať orli se supy se sletí

a rozklovou mou duši

která už dávno, tvojí vinou

snad ztratila svou cenu

když láska s nenávistí splynou

dítěti nechtěnému

jak potapeč, jež pod hladinou

se vysvlék z neoprénu

dopadá ten, co nemá toho

kdo by mu dodal síly

chyb, těch se stalo jistě mnoho

že jsme se narodily byla ta největší

samota mysl zmámí

Kdo mě teď přesvědčí

že tě mám ráda, mami ?

autor: Martina
editor: Martina

Na to se nezapomíná…

V noci se mi zdál po sté ten sen,

kde připoměla sem si náš poslední den

Je to tak dávno, přec tají se mi dech

když položils mě na měkoučký mech

Zas chvíli spolu mohli jsme být

a o naší budoucnosti překrásně snít

za nedlouho pomalu, ale jistě se zšeřilo

od hlavy po nohy teplo nás polilo

broučínek zvedl mě a za ruku vzal

na hebké líce mé pusu mi dal

druhý den do školy, doktor mi zavolal

zdálo se mi jakoby lehce zaplakal

sbalila jsem si všechny věci

a rychle překosla spolužáků keci

tašku sem nechala opřenou v šatně

oči mi slzili, viděla sem matně

na místě čekala jeho celá rodina

jen tak tak letmo, pozdravila sem se s nima

pořád sem netušila co se vlastně děje

a proč se do hajzlu nikdo nesměje

V tom doktor ze dveří sklíčený vyšel

řek že se broučínek zachránit nešel

(to co sem dělala už nevím, byla jsem dlouho mimo)

(pohřeb byl……..není pěkné o tom psát)

teď mi jen na dobro zůstaly vzpomínky a taky bolest
a strach se znova zamilovat
(nebo vlastně to snad ani nejde)

autor: pipy dlouha backora