vzkaz na chatbolo

Poslední šanci on před tím dostal
teď měl co chtěl se snad probral.
Myslel si že všichni budou skákat
a okolo něho jen jásat.

Mýlil se chudáček malý
vytvořil ho dement starý.
Co nevěděl jak se chovat
jak všichni k němu zpátky dostat.

Jeho lodě obsazený
měl stále oči ubrečený.
Mýlil se když řekl sám
z jeho úst to byl však klam.

Že je lepší než ostatní
přitom měl slova brutální.
Jeho slova lež a klam
měl by býti jenom sám.

Noční čas

Je noc a přírodou potemnělou
noční zvěř lítá.
Nahoře oblohou zataženou
měsíc se na ně dívá.

Když zasvítí na temná místa
na vodě se třpytí.
I když voda není čistá
měsíc na ní svítí.

Když vítr říká vlastní slova
a cvrčci v trávě přidávají tón.
zafouká jim stejně znova
že v dálce byl slyšet zvon.

Oblohou potemnělou
už pomalu svítá.
Z mraků zataženou
stále zvěř lítá.

Netopýři

Čekal malý netopýrek
na svou noční dobu.
Že bude mít večírek
zabije tak zlobu.

Čekal čekal dál
když se houf netopýrů
objevil už tam nebyl sám.
Měl tam davy buzerantů.

Čekali tak společně
na večerní dobu
čekali však zbytečně
byli skoro v hrobu.

Noci se už nedočkali
večírek měl spád.
Jen kosti z nich pozůstaly
měl ses držet rad.

Povídá krtek žížale

Povídá krtek žížale
že pořád se tváří moc ospale.
když vyleze nad zem a do slunce mžourá

Že má prý oči pořád zavřené
No oči.. Vlastně.. Tedy… Asi ne..
Ale jinak že se prý děsně courá

A že pořád vláčí nohy za sebou
když spolu pěšky někam jdou.
Tedy nohy… No.. Vlastně… Zadeček!

A že nestihnou asi dnešní oslavu
Co mají s brouky u splavu
Když táhne za sebou ten svůj koneček…

U splavu dnes slaví svátek Jan
Už spěchá tam plž, brouk, šnek i Svatoján
aby ti popřáli k svátku hezké úterý
nejlepší by bylo zůstat dnes v posteli

editor: Janinka

The Script – Hall of Fame/ Síň slávy

Můžeš být ten největší,

můžeš být ten nejlepší,

můžeš být king Kongem,

bušíc na svou hruď,

můžeš porazit svět,

můžeš porazit válku,

můžeš mluvit s Bohem,

jít a zaklepat na jeho bránu,

můžeš zvednout své ruce vzhůru,

můžeš zvonit na zvon,

můžeš pohnout pohořím,

můžeš lámat skály,

můžeš být mistrem,

nečekej na štěstí,

věnuj se sám sobě

najdeš sám sebe

a budeš stát v síni slávy,

svět pozná tvé jméno,

protože hoříš nejjasnějším plamenem,

svět pozná tvé jméno,

a budeš na zdech síně slávy,

můžeš jít do dálky,

můžeš běžet míle,

můžeš projít přímo peklem,

s úsměvem,

múžeš být hrdinou,

můžeš vyhrát zlatou,

zlámat všechny rekordy,

aniž by tomu uvěřili,

udělej to pro své lidi,

udělej to pro svoji hrdost.

Jak by ses to kdy dozvěděl,

kdyby ses o to vůbec nepokusil,

udělej to pro svoji vlast,

udělej to pro svoje jméno.

Protože jednou přijde den, kdy…

budeš stát v síni slávy

a svět pozná tvé jméno,

protože ty hoříš nejjasnějším plamenem

a svět pozná tvé jméno

a ty budeš na zdech síně slávy.

Buď šampion,buď šampion.buď šampion,buď šampion..

Buď studentem,buď učitelem,buď politikem,buď kazatelem,buď věřící,buď vůdcem,buď astronautem.

Buď šampion,buď hledačem pravdy.

Buď studentem,buď učitelem,buď politikem,buď kazatelem,buď věřící,buď vůdcem,buď astronautem.

Buď šampion…

Budeš v síni slávy,

a svět poznává tvé jméno,

protože hoříš nejjasnějším plamenem,

a svět poznává tvé jméno,

a ty budeš na zdech síně slávy,

Můžeš být ten největší,

můžeš být ten nejlepší,

můžeš být king Kongem,

bušíc na svou hruď

můžeš porazit svět,

můžeš porazit válku,

můžeš mluvit s Bohem,

jít a zaklepat na jeho bránu,

můžeš zvednout své ruce vzhůru,

můžeš zvonit na zvon,

můžeš pohnout pohořím,

můžeš lámat skály,

můžeš být mistrem,

nečekej na štěstí,

věnuj se sám sobě

a najdeš sám sebe.

 

editor: Milo Blechta

Čas

Čas,

ten nedočkavý blázen

nám běží v ústrety a nezná žádnou bázeň.

Zas,

jako jindy,

mu sednem na vějičku.

Najednou udělá nám kličku

a zjistíme až za chviličku

že je pryč.

Kdo má ten klíč,

co otvírá mu všechny vrátka??

Proč honíme ho jako spratka?

Proč nás vlastně deptá?

Čas,

ten nikoho se neptá.

Proběhne okolo a nepozdraví ani.

Čas

je to,

co nikde

není

k mání.

editor: kallivana

Loučení

Sníh pomalu roztává

a slzy roní stromy,    

slunce se schovává

za tmavěšedé domy.

Ruce se dlaněmi vzhůru obracejí,

pokorně prosí i nabízejí,

příkrovem lakoty svět se přikrývá.

A darů jen pomalu přibývá.

Slzy těžknou a žalují,

jak do spánku vpalují

cestičky zmatené.

A nedořčená slova

od stěny skleněné

se odrážejí

znova

znova

znova…

editor: kallivana

Pro MK.

Klukovské oči a úsměv primadony.
S lehkostí šviháka rozesmáté tóny
do myšlenek mých vpravuje.
Blíží se,
i vzdaluje….
Protéká rukama, jak voda, jako čas.
Pavoučí nití, tenčí nežli vlas
spojuje světy zatím cizí.
Je to snad dekorum?
Či póza?
Verš či próza?
Bojím se, že zmizí!

editor: kallivana

Mé město.

Oparem zamlžené v ránu
Když vstanu
Dech země
I odrazy střech ve mně.
Zvlněné světlo měsíce
Luceren rozžaté svíce
Město mi k nohám pokládá
Parky
A letní nálada pocitů řeku
Na ramena plášť starých věků
Deku soumraku
Kolotoč zázraků
Potoky hor se ve fontánách třpytí
V zákoutích pod hradem se na udici chytí
Šňůrky doteků a vůně
Jak gondola na laguně
Se houpe moje mysl
Růže a dobromysl
Skromnost a pýcha
Tak dýchají na líce
Ulice
Kostely
Město Teplice                            

editor: kallivana

Vítr v noci.

Tiše se vítr nocí krade,
pohladí stromy,
na zahradě
pohladí květy, ptáky spící,
zalaškuje si s večernicí.
Do kraje potom rozhodí
vůni,
co ve snech navodí
člověčí duši něhou, láskou.
Sváže sny modrobílou páskou,
aby se v noci netrhaly.
Abychom oba dobře spali…

editor: kallivana

Tma

Je půlnoc
Venku se tma už plouží.
vymetla bezpočet louží inkoustových.
Vloží pod polštáře z měsíce kus záře
a pár podivných pohádek snových.
Do vlasů démanty si vpletla,
na šatech s odrazy světla
probíhá krajem a do oken kouká,
píseň Ti do ucha brouká,
po vlasech hladí,
do spánku ladí …
Brou …
brou ….
brou …..

editor: kallivana

Relativita

Abych pravdu řekla – asi jsem se sekla.
Myslela jsem, že vlak je rychlíkem,
když rychle jezdí tam a sem.
Opak je pravdou – jede jak osobák!!
Jen rychlejší o to je ten vlak,
že v každé stanici nestaví.
Výpravčí ho jen pozdraví.

editor: kallivana

Můj dárek…

Můj dar je zabalený Plná nadějí jsem dárek, který má být otevřen. Obavy, v citech svázané Provinění, co ztracený čas a sny rozbité, přináší Osud, zničený na trosky tu zanechá zneužité, krutě poskvrněné symboly Ještě tu sedím sama. čekám,že budu otevřena, moje dary a přání již byla vyřčena.

editor: Milo Blechta