Vlkodlak

(trochu přebraná slova z polednice)

Měsíček svítí na cestu
já přišel pro svou nevěstu.
Ve dne mé oči tlačí sen
půjdeme spolu než přijde den.

Musím tě za svou brzy míti
svobodu tak polapiti.
Než zakokrhaj kohouti
mé lidi musí tebe všimnouti.

Pojď má panenko a na mě hleď
a pojď se mnou hezky vpřed.
Na moje místo věčné
budeme spolu konečně.

Doufám že nemáš ze mě strach
já nejsem ten vrah.
Jsem jen noční pták
všechno uděláme jak říkám tak.

Proč bych se bála ty se mnou
a ten nahoře nade mnou.
Já jsem jen trochu nervozní
říkáš slova emoční.

Nech emoce teď býti
musíme se políbiti.
Tvoje tělo dostává mě
tam kde smrtka ještě chrápe.

Nech si tvůj polibek
nejsi můj medvídek.
Nech si tvou kostru
a hledej si znovu.

Při tvém rychlém lovu
při měsíčním novu.
Vlkodlakem býti
a na měsíc výti.

Tady máš barvičku
milou paničku.
Hezky stříbrnou
za tvou povahu nevrlou.

Rozzlobená dáma

Narezlý opar
ospalého slunce
rozsvítil její tvář.

Ospalý její zrak,
v němž zračila se zloba,
zaznamenal ustupující zář,
v jejímž zániku
ke smyslům
přicházela slova.

Kotec hříchů
zasazen v její lebce
pookřává,
neb hříšného příslibu
dnešní noci
nevzdá se
příliš lehce.

Žluté blesky
jejích očí
poselství smrti
skrývají.

Strach lidského červa
utopen jest
v žluté moči,
opodstatněn bude
dnešní noci
potají…

autor: whitecrow
editor: Andrea

Podnapilé malování

Jak pila
nabroušená
Bez zátky
podnapilá,
životem nezkušená.

Kruhem potlučeným
bídu o třech stěnách
přelstít zkouší.

Prstem zbídačeným
minulostí potřísněným
futuru příhodnou
namalovat se pokouší.

autor: whitecrow
editor: Andrea

Vypřažené snění

Vypřahá
mysl ze svých snů.
Pomáhá
uvězněným psům
by muka jejich
nebyla tak trýznivá.

Vypřahá
bděle zamyšlená
čestnou nespavostí
trpící žena.

Psí sny
rozlité
v psím víně.
Nespavost
rozechvělá
v strunné mandolíně.

autor: whitecrow
editor: Andrea

Zkostnatělé čekání

Přede dveřmi
s mosaznou klikou
ustlala si na zemi.

V ruce s otěžemi
a zrezlou harmonikou
pod hlavou
vyčkává
v smyslech
s hudbou jímavou.

Hudba jímavá
v notách zakletá
v jejích mastných vlasech
líně se proplétá.

Hodiny ve dny,
dny v týdny mění se.
Prach houstne
na římse
a kostra na prahu
stále čeká
až někdo zjeví se.

Hostů však
bylo málo,
jimž času
na soucitnou návštěvu
by pozbývalo…

autor: whitecrow
editor: Andrea

Poslední objetí

Rozvětvené objetí
náhle ocitlo se
v osamělém zajetí.

Paže smutně povislé
k zemi s tělem
se klátí.
Po setkání s nepřítelem,
jenž nechtěl se
objímati…

autor: whitecrow
editor: Andrea

Kůl v plotě

Pletivem obalený
tvrzený panelem
sloup v poli stojí
sám se svým údělem.

Po kolena v hlíně
myšími dírami
semknutý
vyhlíží líně
v rezavém kabátě
ke krku zapnutý.

V pase
protnutý železnou tyčí.
Pod palcem
hlízný květ
zakřiknutě klíčí.

Hlíza smířeně
smysl vyhřezla,
nit osudu
tak v půli přeřízla
sloupu,
jenž nesmyslně
již nebude SÁM.

autor: whitecrow
editor: Andrea

Čerň noci odměřená

Prchám ze zhasnuté dne půli
odkojené ranní samotou.
Rozněžnělá sny,
jež silně otřásají
mou pevnou vůlí,
dávají mi
teskně krutý argument
zpečetěn na míle vzdálenou
Tvou bělostnou nahotou.

Studeným ranním rozbřeskem
proklatě opuštěná
procházím se.

Existence bez podstaty!

Závistivým pokryteckým potleskem
oceňuji kolemjdoucí
propletená těla.
A Ty?
Zasněná,
zkrášlená zrcadla odleskem
vzdálená víc, než kdy bych chtěla!

Inspirujícím obrysem,
houslovým klíčem
srdce mé jsi uzamknula.

Absurdně osamělým chtíčem,
jenž kráčí ke mne
v těžkých botách,
zkouším překonat
nesnesitelnou osamělost,
přesto,
že nic není nesnesitelné…

autor: whitecrow
editor: Andrea

Abnormální spása

V rozporu s normálem
za úplňku
s polovičním měsícem
vyrostla podivná
růžolící krása.

Originál mezi tisícem,
myšlenek mých
odlišných spása.

autor: whitecrow
editor: Andrea

Bezzubý nepřítel

V albu zatracených
dlí pohnutky mé současnosti.
Matné slzy
jasnosti pozbývající
bezmezně kanoucí
kamennou tvrzí.

Předčasná Vesna
v šedočerné stříbro oděná,
kol mne – skřínka zazděná,
prochází
a budí mne ze sna.

Upír bezzubý
do duše nahlédnout mi zkouší.
Rozdrásat kůži
a srdce naruby,
krvelačnými dásněmi
hrůzu vnutit mi zkouší.

autor: whitecrow
editor: Andrea

Vytryskla země

Vytryskla země a vylila se.
Vytryskla tak,
že podstata rozbila se
o břehy špičatých střech.

Když Pravda
vyklonila se
její předlouze krásné lokny
nastolily pravidla lesku
i mezi těmi
nejčistějšími okny.

Špinavá okna
z pod špičatých břehů,
azylů to mrtvých ptačích hnízd,
zkroucená lokna,
pramen z košaté moudrosti,
poslední ptačí hvizd.

Pravda zvítězila nad zlem,
když z břehů vylilo se.
Je však pravda více než zem..?
či zlo od pojmu svého
vzdálilo se..?

autor: whitecrow
editor: Andrea

Nevyzpytatelná spravedlnost

K ostrosti přidal se zrak,
když dáma
pohledná tak
zašedlé ráno
na moři rozsvítila
smyslným svým vzezřením.

Nemilosrdným úpěním
však její byl hlas.
Hlubší než tón
rozladěných bas.
Zač hybrid tento
byl z nejkrutějších mstěním..?

Snad za pitky nezřízené
vyřízených námořníků..?
Či za noci prosmilněné
a krev prosáklou do ručníků..?

Pardálova smyslnost
s bahnitou spravedlností Styxu
v ní se mísila.

Jejím pohledem
dosud svěží modř oceánu
páchnoucí krví se zalila.

autor: whitecrow
editor: Andrea

Lesk pánů a bída kurtizán

Páv ladný tak,
že skryje své nedostatky
pod nablýskaným peřím.
Kráčí po hromadě mrtvých těl,
sám tomu však neuvěří.

Pod rouškou letargie nafintěné
hrdě se pyšní
dobro mnohokrát zneuctěné.

Nablýskané peří
krutých oficírů
ruce potřísněné
neutře si do papíru…

autor: whitecrow
editor: Andrea

beznázvová II.

Vlny zněle duní
pod hlukem zvonu,
jenž osud mi odbíjí.
Však mám před sebou clonu,
jež zastírá mi zrak.
Výhled krásný tak
spadá k mým nohám,
kde spláchnut oceánem
vniveč upadá.
Na úkor mušlí vdovám
padá zpět
k sentimentálním mým vlohám.

autor: whitecrow
editor: Andrea

Svět v tunelu

Vykradli svět
bez ohledu na drobty,
jež líně se válí
v děravé kapse.

Vykradli svět
a spálili zemi,
v níž pohřbili své matky.

Vykradli svět
a zatoužili po moci.
Zavládli krutou svou silou
a rozum rozpustil se
v utřené jejich poluci.

autor: whitecrow
editor: Andrea