Tony strun

Říkáš věci znechucené
ale jen sám sobě.
Oni jsou tak pohoršené
hezké se zdají jen tobě.

Snad jednou prozříš
a uvidíš ten svět.
V němž si jen rochníš
Nejdeš vůbec vpřed.

Tvoje slova zraňují tě
protože jsou hnusná.
Uvnitř tebe spalují tě
znáš ten příběh o těch strunách.

Slova jsou jako vítr
nedají se přenášet.
Ani ty nejsi žádný mistr
proto se neumíš vznášet.

Ve vztahu hrají roli
různé tony spojování.
Může se stát cokoliv
i tvoje falešné pokřikování.

Adele 21

Nechala jsem ho padnout,

své srdce,

a když padlo,ty vstal si a požádal o něj,

byla tma

 a já se odevzdala,

až líbal jsi mé rty

a zachránil mne,

mé ruce byly pevné,

ale kolena zdaleka ne tak silná

Být v tvé náruči

a nespadnout k tvým nohám,

ale to je krajina,kterou jsem nikdy neznala,

nikdy neznala,

všechny věci,které bys řek, by nikdy pravdou nebyly,

nikdy nebyly

a hry které bys hrál,

bys vždy jen vyhrát chtěl,

vždy vyhrát chtěl.

Ale já zapálila oheň k dešti

a dívala se na jeho proud,

jak skrápí tvoji tvář.

Ano,on pálil v mých slzách,

já zaslechla výkřiky tvého jména,

tvé jméno.

Když ležím s tebou,

mohu tam zůstat,

zavřu své oči,

cítím,že tu jsi navždy,

ty a já spolu,nic není lepšího.

Protože u tebe jsou krajiny,

které jsem nikdy nepoznala,

nikdy nepoznala.

Všechny věci,které bys řek,

by nikdy pravdou nebyly,

nikdy nebyly.

A hry které bys hrál,

bys vždy vyhrát chtěl,

ale já zapálila oheň k dešti

a dívala se na na jeho proud skrápějící tvou tvář,

ano,on pálil v mých slzách,

protože já zaslechla výkřiky tvého jména,

tvé jméno.

Já zapálila oheň

a vrhla nás do plamenů,

ano,cítila jsem,že něco zemřelo,

protože jsem věděla,že to bylo naposled,

naposled.

Občas procitnu u dveří,

to srdce,které sis vzal,

musí na tebe čekat.

Dokonce i teď,kdy jsme každy jinde,

nemohu si pomoci,abych tě nehledala.

Zapálila jsem oheň k dešti

a dívala se na jeho proud,jak skrápí tvou tvář,

ano,pálil v mých slzách,

protože já zaslechla výkřiky tvého jména,

tvé jméno.

Já zapálila oheň k dešti

a vrhla nás do plamenů,

ano, já cítila,že něco zemřelo,

protože jsem věděla,že je to naposled,

ach,naposled.

Nech ho ať hoří!

Nech ho ať hoří!

Nech ho ať hoří!

editor: Milo Blechta

od něj pro ní

Promluvit s ní, být nablízku jí, být s ní jednou,
je kouzelný sen, je největší touhou mou.
Zlíbat jí líc a moc jí říct ach mám tě rád,
to šťastně by žil a v ráji byl jedenkrát.
 
…Teď já v duchu s ní mluvím a kol sta světel plá,
jsi můj, něžně v objetí zašeptá.
Pak zlíbat jí líc a moc jí říct jak mám tě rád,
co mohu chtít víc, co může mi svět víc dát!!!

editor: Tereza Černá

Něžné násilí

Chtěl bych tě miláčku
chtěl bych tě na chvíli
podrobit něžnému
něžnému násilí.

Napřed bych obléhal
dlouho a vleže
dvě krásné pevnostní
tělové věže.

Potom bych s rozmyslem
každou z tvých předností
dobýval s úmyslem
zmocnit se předmostí.

Věř mi že jen v boji
pozná se muž činu
vrh bych se na tebe
jak voják na minu.

A jestli pochopíš
jak tě mám rád
vybuchne pod námi
muniční sklad.

Bude to obrovská
obrovská rána
kdo ví zda někdo z nás
dožije rána.

editor: Veronika

Jen tak Vám

Ve světle zářivých hvězd
občas zahlédnu zvláštní prach
a v tichu sleduji
jak Zodiac kráčí.
Zdánlivě do nekonečna
a přec do Krajiny zázraků
kde vše vypadá jinak
než jako vzpomínka.
A ať už myslím nebo ne, vím,
že svět
je víc než jen slova,
když říkáš Bože můj

editor: Veronika

Roztoužené srdce…..

Já čekal jsem na tebe jen, ale nikdy nepřišla jsi čekající srdce spalující plamen Svou lásku já uložil snad na sto let za prastarými slzami tě čeká teď. Dopisy psané tak dávno před mým dnem – zdají se být uvnitř mne v tomto okamžiku způsob k životu jak přijít teď nacházejí, a já mým perem smír sepisuji Láska,nejhlubší část mého já, co vědomí přesahuje, z mé žhnoucí duše vyčnívá tak či onak vyzařuje Dvě duše co časem a prostorem se toulají, ztracení milenci však jednou propleteni s úlevou, teď ještě chvíli déle čekají,- -žádné větší lásky není-
 

editor: Milo Blechta

Něco mi schází….

Něco mi chybí-oč jde nemám ponětí,

něco mi scházi-horké polibky a vroucí objetí.

Něco mi schází-v sobě prázdno mám,

něco mi chybí-na chvíle štěstí jen matně vzpomínám.

Něco mi chybí-prochází mnou žal a stesk,

něco mi schází-v očích jest vidět smutný lesk.

Něco mi schází-už nevím jak dál,

něco mi chybí-zbyl mi jenom žal…

editor: Fanča

Smutek

Ruku v ruce

jak Jeníček s Mařenkou

v noci v lese jdeme.

Kříže stromů ční do výše

a nám je dobře. —

 

Bohužel není tma

a my jsme

tak kde vždycky

jenom ne v lese

a už vůbec

se nevedem za ruce.

Sedím si bez fantazie

a něco mi chybí

doufám že ne někdo

už pár týdnů

nebo snad měsíců

Všechny mý já

se někam rozprchly

a tak jsem zůstal sám.

Zdáš se mi až příliš dlouhe čas

Dnešní ráno

nevykoupí pochroumanej den

i kdybych tisíckrát chtěl

Dnešní ráno

nevykoupí

tyhle spadlý okamžiky

Je pozdě na návrat.

editor: frangir

Chybíš mi

Obloha nízko
cítíš že bys dosáhl
zespoda rukou na mraky

Proč nejsi blízko
v těchhle dobách
tvá blízkost dělá zázraky

Proč nejsi blízko
můj milý
proč nejsi aspoň na dosah
vždyť kdyby jsi mě políbil
třeba bych přestala cítit strach

Čekala bych na každý tvůj dotyk
tvé ruce dělají zázraky
Piják tvé vůně notorický
má abstinenční příznaky.

editor: Janinka

Ty a teď

Dvanáctkrát se otočíš zpátky a stejně nepochopíš proč se to stalo právě tak Ani z největší hory světa rozhlížeje se na všechny strany nedohlídneš do chvíle která přijde Ani večerní stmívání ani ranní procitání z temna žádný den ti nepoví čím tě pohltí či obdaruje Snad jen jedna věc je jistá jsi to Ty tady teď teď Teď TEĎ

editor: Janinka

Slzy

Vypluly slzy na plavbu slanou
za první druhá po tváři kanou
do tichých výkřiků bezmezné bolesti
až ke rtům mlčícím cestu si proklestí

S poslední nadějí ač pro mě není
zakřičím zoufale, když v bolest se mění
z očí si sundávám černou pásku
umírám pro svou jedinou lásku

Pod slanou chutí rty se mi třesou
poslední přání pryč myšlenky nesou
vrať se mi lásko, mé srdce ti patří
jen s tebou srdce mé zas štěstí spatří

Pro lásku k tobě z posledních sil
zašeptám vyznání jak hloupě jsem žil
hledal jsem pro tebe víc než jsem měl
že ty jsi nejvíc, jsem na chvilku zapomněl

Poslední slza už do trávy padla
probouzí růži jež samotou zvadla
zavoní do světa, tak moc chce žít
nechce už bez lásky, bez tebe být

editor: Tereza Černá

Krásná dívka z Havaje

Krásná dívko z Havaje vem mě s sebou do ráje na Havaji Řekni že teď toužíš znát kdo má tě neskutečně rád na Havaji Když svými boky zavlníš je to božské to snad víš na Havaji Když levá nožka střídá pravou hříchy všem se honí hlavou na Havaji Všichni muži na dosah jsou hned celí z tebe paf na Havaji Večer vlasy rozhodíš na polštáři dřív než spíš na Havaji Kolik dnů mi ještě zbývá domů hned tak nepospíchám z Havaje Chci tu s tebou navždy zůstat líbat tvoje hebká ústa na Havaji Letadlo zpět v dálce mizí nikdy si nebudem cizí na Havaji Domů pošlu dopis k nám že tu s tebou zůstávám na Havaji

editor: Tereza Černá

D.

Znáš nebe peklo i ráj Prosíš mě se mnou si hraj Já jsem tvoje lásky Paní Tak klekni teď a bez váhání Noc rudá jak dvě kapky krve rozetnu kůži tvou dnes jako prve bolestný výkřik zadusit slzami vzpurnost tvou potrestat ranami Sevření pevnější než kleště Sevřu tě víc zabiju ještě Touhou umíráš, mučíš se v bolesti Chceš pro mě dýchat v toužebné neřesti Ruce třesou se ti rozkoší Při pomyšlení husí kůže naskočí Nastav tvář svou ráně z milosti Utápíš touhu v nekončící radosti Jednou či pokaždé stále je moc Bolestné toužení ukojí noc Vymanit se z těžkých pout Tvá paní nenechá tě volně plout Zůstáváš nahý a zničený bez dechu Znaven a zlynčován v hotelu pelechu Usínáš spánkem jež skoro smrt znamená Pot štěstí smáčí ti ramena Odjíždí černý vůz s bílými světly Stíny růží, jež nikdy nevykvetly Od první chvíle mou vášeň máš rád Chci ti víc než jen dát A ty stále musíš vzpomínat

editor: Tereza Černá

Když po tobě toužím

Když měsíc mezi mraky smutně bloudí Když duše má za noci nekonečně loudí Když mládí utápíš v šedavém dýmu Když z života vymažeš černou špínu Která v tvých šestnácti ještě není Když starší jsi pak všechno se změní Když existuješ v mé mysli aspoň na chvíli Nespoutaně letíme jako motýli Když poznáš chuť hnědých očí Ruku mi dej, má hlava se točí Polib mě na ústa topím se v bolesti Snad nám odpustí toužebné neřesti Prsty nedočkavými ti rozpínám košili Když po tobě toužím…

editor: Tereza Černá