Něžné násilí

Chtěl bych tě miláčku
chtěl bych tě na chvíli
podrobit něžnému
něžnému násilí.

Napřed bych obléhal
dlouho a vleže
dvě krásné pevnostní
tělové věže.

Potom bych s rozmyslem
každou z tvých předností
dobýval s úmyslem
zmocnit se předmostí.

Věř mi že jen v boji
pozná se muž činu
vrh bych se na tebe
jak voják na minu.

A jestli pochopíš
jak tě mám rád
vybuchne pod námi
muniční sklad.

Bude to obrovská
obrovská rána
kdo ví zda někdo z nás
dožije rána.

editor: Veronika

Jen tak Vám

Ve světle zářivých hvězd
občas zahlédnu zvláštní prach
a v tichu sleduji
jak Zodiac kráčí.
Zdánlivě do nekonečna
a přec do Krajiny zázraků
kde vše vypadá jinak
než jako vzpomínka.
A ať už myslím nebo ne, vím,
že svět
je víc než jen slova,
když říkáš Bože můj

editor: Veronika

Randes vous

  Natrhal jsem luční kvítí Na louce tam za lesem Mesíc teďka na mě svítí Slečna kouká ukosem   Čekala snad růží puget Nebo nějakou orchidej „Přejedla ses snad tech špaget?" „No tak holka, už mi dej!"   Po těch slovech dívka zbledne A jakoby náhodou Na tvář facka mi dolehne Proč? To je mi záhadou 

editor: Vít Piskala

Nemohu spát

Dnes večer nemohu spát,

básničku proto musím psát.

Nemohu spát-očka zavřít

nemohu spát-v klidu si snít.

Slyším pravidelný bratrův dech,

tento dech by nikdo nepřeslech.

Počítám ovečky – první druhá třetí,

zítra bych asi měla vynést smetí.

Báseň už mě nebaví,

ovečky mě unaví :-D :-D

editor: Fanča

Něco mi schází….

Něco mi chybí-oč jde nemám ponětí,

něco mi scházi-horké polibky a vroucí objetí.

Něco mi schází-v sobě prázdno mám,

něco mi chybí-na chvíle štěstí jen matně vzpomínám.

Něco mi chybí-prochází mnou žal a stesk,

něco mi schází-v očích jest vidět smutný lesk.

Něco mi schází-už nevím jak dál,

něco mi chybí-zbyl mi jenom žal…

editor: Fanča

Dojem

Vrávorám z kopce
další noc
a další den,
vymotávám se z tisíců vteřin
přilepených na zdi
s denní a noční směnou,
pohledy do prázdna
nebo na lidi a věci
který už dokonale znám.
Prohlížím si obrázek v oválný rovině,
ve vzduchu je každá situace
tak opakovatelná
s jiným číslem z kalendáře.
Zapomínám počítat nezdařený dny,
proto je mě vidět každý ráno jak se vracím,
jsem jako cizinec
raději bych zůstal v rohu
ale nechal jsem se svázet,
už dlouho jsem se neměl rád
zapomněl jsem sebe
v nedospalý noci…
už dávno,
s vyrytýma vzpomínkama
ve sklopených očích.

editor: frangir

Smutek

Ruku v ruce

jak Jeníček s Mařenkou

v noci v lese jdeme.

Kříže stromů ční do výše

a nám je dobře. —

 

Bohužel není tma

a my jsme

tak kde vždycky

jenom ne v lese

a už vůbec

se nevedem za ruce.

Sedím si bez fantazie

a něco mi chybí

doufám že ne někdo

už pár týdnů

nebo snad měsíců

Všechny mý já

se někam rozprchly

a tak jsem zůstal sám.

Zdáš se mi až příliš dlouhe čas

Dnešní ráno

nevykoupí pochroumanej den

i kdybych tisíckrát chtěl

Dnešní ráno

nevykoupí

tyhle spadlý okamžiky

Je pozdě na návrat.

editor: frangir

Červená Karkulka

V pohledném stavení na konci vesnice
bydlela sedmkrát trestaná světice
od mládí fandila procházkám v šeru
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu, no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku."

"Nač je mi maminko červená suknice
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera
nebudu už tvoje nevinná dcera."

"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod.
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka."

Popadla Karkulka aktovku s jídlem
běžela lesem, jak píchnutá šídlem
Navzdory vábivé červené sukýnce
nestřetla na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu?"

"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá
zato tvá bába byla dost tuhá"

"Tak to sis vybral kvalitní potravu
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou."

Lesem se ozývá zoufalé vytí
jak se vlk pokouší vyvolat blití
marně se namáhá přiblblý bulínek
teď mu snad pomůže ministr Julínek
nebo ať zajde na kliniku infekční,
kde vlkovu žloutenku nadobro vyléčí.

editor: Veronika

Zbylá slova do rozumění

za prosbou ne ano se skrývá tolikrát jsme se učili v druhých číst slova jsou tma co všechno pozakrývá a touha je nutkání otočit na další list   nestihla jsem dočíst tvoji kapitolu ztratila jsem se ve slově MOŽNÁ možná že samy – možná že spolu jenže kdo už to teď pozná?!   v té hrozné tmě jsem hledala tvé ruce jako hřejivé body o něž se mohu zachytit sápala jsem se zoufale a snad i příliš prudce jak ale touhu nekrmit a přitom nasytit?   brala jsem víc než mi bylo dáno kradla jsem slova z cizích úst a tma neskončila ikdyž už bylo ráno v uších mi znělo tvé: "tak už se sakra pust!"   já se pustila protože jsi to chtěla a padala a padala krutou bolestí bolestí co svede všechna těla na jinou cestu než vede ke štěstí   pryč z cesty k tobě – a ty to dobře víš jenže zatím co já tu blouzním v žalu ty někde v dálce něžně spíš 

editor: Jindra

Znovuzrození

Znovuzrození přichází když už jsme to vzdali jako pták co vzlétne z popela jako ozvěna modlitem co jsme malí odříkali jako když si přiznáš co už jsi dávno věděla   je to poplach v duši co umírá na znudění je to přelomení větve v tichém lese je to něco co se nečekaně mění je to zodpovědnost kterou každý neunese   zachytíš ho pokud na lovu jsi řádně připraven zachytíš to drobné zaškubání odporu stačí jen zůstat smyslů nezbaven stačí jen vnímat – nesklánět hlavu – dívat se nahoru   znovuzrození je přeseknutí posledního lana lana co spojuje nás s minulostí znovuzrození znamená zase být sama a od začátku navazovat nové souvisloti

editor: Jindra

Měsíc moudrosti

 

Bezděčná je společnost hlupáků, lotrů a hrubiánů

Je lepší žít v kleci s tygrem, medvědem a smečkou hadů

Užitečnější než tisíce hvězd nanicovatých

Je jeden měsíc zářivý, hezký na nebesích

Takovýto rozptýlí temnotu hluboké noci

A ne miliony hvězd roztroušených v nemilosti

Proto se drž člověka který je jako měsíc

Poradí pomůže je kulturní a moudrý navíc

editor: Henrich

Úřední

Svátost byrokracie

Úřednice úředničky musí vzorně chodit vždycky

Bez ohledu na své přání nemají povolené plkání

Musí řádně striktně sedět

Pevně do monitoru hledět

Předpovědi o robotech ovládajících celý svět

Brzo o tom budou všichni vědět

Nejsou to ti z plechu, kabelů a čipů

Ale zúřednělí lidi z kosti, masa a línosti

Chtě nechtě jsme všichni v kole

Novodobé otrokářské nevole

Kde úřednictvo vládne světem

Co úředník řekne to je svaté

Jelikož má sílu papírovatě

Co potom když skončí papír, média a počítače?

Úředníci ke své nelibosti

Budou opouštět své posty

Aby uživili sebe a své blízké

Budou pracovat bez byrokratické nadbytečnosti

Problém netkví v těch či onech

Nýbrž v hloubi srdce každého slabosti a hlouposti

Příslib kariéry, peněz a pohodlí to táhne celý

Uskutečnitelný je však jen pro chytré a vychytralý

editor: Henrich

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček, ví to celá obora,

o půlnoci zavolali Julínkova doktora.

Doktor chrastil pokladničkou, Cikrt těšil neplakej,

zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.

 

Zaplatil mu třicet korun, navíc ještě za předpis,

ráno skončil v nemocnici, zralý takřka na odpis.

Čtyři stály u postýlky, Cikrt si mnul ručičky,

peníze se jenom sypou do té naší kasičky.

 

Nedožil se mraveneček ani druhé hodiny,

stoupla prudce zadluženost celé mravenčí rodiny.

Poplatky za nemocnici, kremaci i rakvičku,

dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.

 

Neměli už mravenečci, z čeho by dál mohli žít,

poradil jim strejda Cikrt, peníze si vypůjčit.

Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,

nadlouho pak zadlužili svou mravenčí rodinu.

 

Tímto končí ten náš příběh a co k tomu dodat víc,

za rok přišel exekutor, nezbylo jim vůbec nic.

editor: Veronika

Ocelové město

Stalo se to v černém Kladně
romský občan žil tam na dně
obcházel snad všechny herny
něco peněz daly sběrny

V Kladně byla fabrika
a v ní hala veliká
varovných on nedbal slov
šel tam cikán řezat kov

Neměl pojem o statice
předtím krad jen kolejnice
byl to od něj počin hloupý
v hale řezat nosné sloupy

Varovných on nedbal slov
na hlavu mu spadl krov
na břichu měl beton s dráty
traverza mu žvejkla hnáty

Kvůli tomu průseru
teď se ozvou z Bruselu
že cikáni, co tu kradou
často leží vzhůru bradou

Máme si jich hledět více
zvedaj prestiž republice
dát jim prachy, chlast a domy
a být pyšní na své Romy

editor: Veronika

Mrtvá milenka

Na tělo mrtvé milenky usedá tiše prach
Že zradí tě, už nemusíš mít strach
Už jen s Bohem bude spát

Na marách leží tiše, milenka bez dechu
Však ještě stále pro očí potěchu
Všem mužům chvíli patří

Tělo bílé jako sníh a zavřená víčka
Těžko se dýchá, v rohu hoří svíčka
A venku vítr ševelí

Čekáš, že ještě promluví, hledáš života známky
Ty v truhle smrti zavřeny na nedobytné zámky
Jenž otevřít se už nedají

Na dalekou cestu pro milenku polibek poslední
V kostele zvony zvoní krátce po poledni
A její chladná ústa mlčí…

editor: Veronika